Angličané to nechali zajít příliš daleko (ne, že by nemohlo být ještě hůře) a bude velmi těžké začít do všech důsledků uplatňovat zákon. Pohled pár let zpět jasně říká: byli jste, ostatně jako dlouhodobě Brusel, až příliš korektní. Když to vezmu namátkou: velká demonstrace muslimů v Londýně s hesly o zabíjení nevěřících (policie jen zajišťovala, aby muslimům nezkřivil ani vlásek), no-go zones v různých městech, které se rozšiřují odchodem domorodců jinam, cca 100 islámských soudů, jejichž rozhodnutí, světe div se, justice uznává; tedy souběh dvojího práva! To i laikovi bije do očí atd. atd. Multikulturní Londýn je dobrou ukázkou, jak to může v budoucnu dopadnout; domorodci se stěhují pryč a dlouholetá „náplava“ si zvolila muslimského starostu.

Pokud chce paní Thereza May něco opravdu řešit, je vyhledávání islámistů, radikálních imámů a vůbec muslimů, kteří brojí proti demokratickým pravidlům, jen dílčí krok; fundament zla zůstane nedotčen. Otázka zní: co mají i ti nejmírumilovnější muslimové společného s těmi zlými radikály? Každý to ví, ale korektně se o tom nemluví. Jsou to základní dokumenty islámské víry: Korán, sunna a hadísy. Nebo jinak: „Čemu muslimové věříte?“ Celému Koránu? Vzorem je vám život Mohameda? Potom není proč rozlišovat!!

Vím, existuje řada směrů v islámu a stejný, ne-li větší počet výkladů textů. Nenajde-li se však taková náboženská verze výkladu islámské víry, která nebude v rozporu s evropským právem, nebude střetům konec. To však musí „odpracovat“ sami muslimové; není přece možné aplikovat středověké návody k řízení celé společnosti ve zcela jiné době. Použiji-li náboženskou terminologii – Bůh dal člověku rozum, aby se rozvíjel, aby lidské bytí na Zemi učinil lepším; víra má především kultivovat ducha a cizelovat ty nejlepší lidské vlastnosti. Není přece možné, aby to, co Mohamed hlásal v 7. stol. a v určitém směru to bylo ku prospěchu věci (např. paradoxně zlepšil postavení žen, do té doby byly jako zboží na prodej, de facto otrokyně, zvláště u kočovných kmenů včetně zabíjení dívčích nemluvňat), bylo i se všemi praktickými nařízeními včetně organizace celé společnosti praktikováno stejně o 1400 let později. To je návod ke stagnaci a k tomu člověk rozum od Boha nedostal. A už vůbec nelze kopírovat život Mohameda, který si vydobyl privilegia, která nejdou zevšeobecnit.

Často je islám, při jeho hájení, srovnáván s křesťanstvím, tedy Mohamed s Ježíšem. Jsou vzpomínané křesťanské války a zabíjení ve jménu Krista jako podobnost se stoletým šířením islámu převážně mečem. Je to záměrné a účelové klamavé rovnítko; nesrovnatelný je počet obětí a lidí uvržených do otroctví (při šíření islámu od Indie až do třetiny Francie), ale ten zásadní rozdíl je ve vztahu k Písmu: křesťané zločiny byli v rozporu s Ježíšovým učením, kdežto muslimská zvěrstva dodnes nacházejí oporu v Koránu.

Další zásadní rozdíl je v cílech obou náboženství: Ježíšova slova jsou nadčasově zaměřená výhradně ke kultivaci ducha, k toleranci a k posilování všech kladných vlastností a k jejich uplatnění při lidském konání bez cíleného uchopení světské moci; kdežto islámské texty jednak organizují nejen praktické konání muslima, ale i celou společnost, kde získání světské moci se předpokládá. Vždyť jen poslední shoda učené ummy (učenců z islámských univerzit) o celém lidstvu, že všichni se rodíme jako muslimové, má všechny prvky netolerance, nabubřelosti a špatně skryté zášti vůči všem jinověrcům a ateistům.

Pokud se nenajde cesta k zásadnímu dialogu o náplni islámské víry, bude každé řešení polovičaté a vždy se najdou fanatici, kteří nebudou ideologicky vyloučeni v chápání Mohamedova středověkého učení. Přeji Thereze May velkou rozhodnost a sílu, která islámu konečně vymezí ve VB a potažmo i v Evropě patřičné místo. Pokud by však při tom měly evropské zákony a tradice zůstat „v koutě“, přeji paní May odvahu vrátit islám tam, kam ho i Alláh, dle textu Koránu, cíleně určil: do Arábie!