Kdyby zůstal v platnosti odkaz táty všech Turků Mustafy Kemala Atatürka, tedy sekulární stát, bylo by dnes Turecko v EU a současně mostem mezi sekulární Evropou a islámským světem. Ale to je jen naivní povzdech nad paradoxy historie; všechno je jinak a pro všechny zúčastněné k horšímu, neb Turecko je dnes nejhorší soused a dvorní dodavatel islámu do Evropy. Hledejme odpovědi proč to tak je – mohou určit směr jak současný stav zlepšit.

Při jen zběžném pohledu do světa vystoupí kontrasty (v chování t.z. demokratických sil) do očí bijící: celý svět včetně USA a EU se ve velkých obavách zabývá lidskými právy v Bělorusku a Lukašenkův osobní profil je roven největšímu zločinci všech dob. Nechci zpochybňovat kritiku jeho totalitních praktik, evidentně zfalšované volby (přes 80% Lukašenka určitě nevolilo) a surovost vůči opozici včetně věznění.

Ale to vše a ještě v horším podání praktikuje Erdogan v Turecku už několik let. Tisíce lidí ve vězení, i mizející jedinci z opozice, desetitisíce propuštěných z práce a navíc – okupování cizího území spojeného s krádeží nerostných surovin. Nádavkem vměšování se (vojenské) do vývoje v cizích státech (Sýrie, Lybie) a podpora teroristických uskupení – dříve ISIL (obchod včetně laciné ropy), tak dnes je to Hamás s centrálou na tureckém území.

A co na to všichni ti bijci za lepší Bělorusko? NIC! Nic! Nic! A když tak velmi opatrné ty, ty, ty. Mocenské a obchodní zájmy úspěšně zavírají jinak o lidských právech dokořán otevřenou hubu. Viz dnešní NATO s Tureckem ve svých řadách je už skoro totožné s komediálním spolkem a neřešení konfliktu s Řeckem ho může poslat do kytek. Čekat s řešením až do vzniku válečného konfliktu je strkání hlavy do písku. Dlouhodobá genocida Kurdů a vydírání EU hrozbou v podobě miliónů běženců jen dokresluje morální hnůj novodobého chalífy, toužícího po obnově slávy a síly býv. osmanské říše.

Při pohledu kolem sebe – jsou tu sankce, ale tak nějak pokrytecky unisono se zámořím – jen Rusko a trochu Čína. Kolem Krymu se popsaly tuny papíru, ale přeshraniční výboje Turecka zůstávají bez povšimnutí. Česká republika by měla být jak v rámci NATO, tak i v EU aktivnější a zcela jasně se postavit na stranu Řecka. Jestli se Turecku podaří ukořistit část řeckých ostrovů a budou v cizích vodách těžit plyn a ropu, měla by ČR uvažovat o vystoupení z těchto organizací a předem dát tento úmysl najevo jako pobídku k větší akceschopnosti.

K mocnosti za mořem lze říci jen jediné: pokud Turecko nakupuje zbraně v Rusku, pokud Turecko porušuje mnohé mezinárodní úmluvy a bezzubá OSN jen mlčí, pokud Turecko má evidentní zájem exportovat islám do Evropy a ta debilně muslimy ještě vítá (viď svazačko z Berlína), zůstanou po krachu EU USA osamoceny a jejich vliv se značně umenší. Cena za vojenskou základnu v Turecku, jako pozůstatek bipolárního světa, je příliš vysoká.

Když odbočím na domácí scénu, nelze nezmínit, že i u nás se potutelně počty muslimů zvyšují a navíc jsou u nás spolky a jedinci, kteří již dlouho otevírají česká vrata totalitnímu náboženství, které v žádném případě není ochotno se podřídit demokratickým pravidlům. Že jsou to Piráti s muslimem v čele evropské centrály není divu (sympatizující omladina ani o tom neví), také někteří akademici s Drahošem v čele, dlouhodobě Topka, STAN, ale že i KDU, když v celé Evropě muslimové na křesťany útočí, je na pováženou. Jistě by to měl být ukazatel, dle kterého se voliči, ať už v senátních nebo později v parlamentních volbách, rozhodují.

K výše uvedenému lze říci jen jediné: euroatlantické spojenectví je příliš ovlivněno byznysem a zásada „peníze až na prvním místě“ může být v nastávající krizi tím hlavním zničujícím faktorem.