Psal se rok 2014 a do pražské mešity před páteční modlitbou vnikli policisté. Vyzvali diplomaty, aby i s rodinami opustili prostor; ti tak neučinili a proto následné protesty příslušných zastupitelství byly bezpředmětné. Při zásahu zajistili V. Sáňku a další závadové osoby, u kterých byl předpoklad vyhoštění z ČR. 

Stížnost muslimů u policejního vedení byla zamítnuta a tak na protest uspořádali vyznavači islámu v počtu cca 300 osob protestní modlitbu pod širým nebem na Letné, přímo u ministerstva vnitra. Je otázkou, kdo tuto provokaci povolil, neb veřejná propagace nenávistné ideologie byla jistě protizákonná. Byl jsem tam s plakátem a přítomní policisté dělali vše, aby se muslimům, ani zvukově nezkřivil jediný vlásek. Dle mého to byl začátek nesprávných rozhodnutí, která vyústila v osvobozující rozsudek Nejvyššího soudu, navzdory dovolání nejvyššího státního zástupce.

Obecně – stále se střetáváme se soudní vyhýbavostí posoudit, nakolik se islámská ideologie protiví základům demokracie, tedy platným zákonům. Přitom precedens dal již v r. 2003 Evropský soud pro lidská práva svým výrokem, že pravidla práva šária jsou s demokratickým režimem NESLUČITELNÁ! Otázka zní: co je islám bez práva šária? Jen mrtvá vykuchaná kachna. Proto taká 3/4 muslimů v Evropě požadují, aby se jejich životy neřídily platnými zákony, ale právem šária. A jdou ještě dále, když rovněž požadují, aby právo šária bylo zapracováno do zákonů té které země.

V praxi vidíme v západních státech vyhýbavý nepochopitelný  kompromis, kdy na jejich území fungují islámské soudy a státní justice jejich rozhodnutí uznává – souběh dvojího práva; paskvil v přímém přenosu. Když už je to do nebes volající a dostane se to k ESLP, tak ten se zastal řecké muslimky, která byla islámským soudem flagrantně poškozena v dědickém řízení, v rozporu s platnými řeckými zákony.

Vyhýbavost našich soudů není jiná. V ostře sledovaném procesu mezi muslimkou Ayan Jamaal Ahmednuurové a Střední zdrav. školou na Praze 10, pod vedením řed. Kohoutové, kam nebyla dotyčná přijata, se neřešila nepřípustnost propagace nenávistné ideologie ve státním zařízení, ale soud se uchýlil k rozhodnutí zakládající se na nedodání dokladů předepsaných pro přijetí. Vlk se nažral a koza zůstala celá. Jak jinak komentovat nepřipuštění důkazů obhájce, zakládající se na rozboru muslimské ideologie. Ježibabu v zákulisí zde sehrála aktivistická Šabatová, kdy její advokáti konali špinavou práci. Není Šabatová a muslimka odstupuje od žaloby a to za situace, kdy jí dal nejvyšší soud svým výrokem a vrácením na obvodní soud pro Prahu 10 de facto za pravdu. Fandím řed. Kohoutové, která požaduje, aby soud pokračoval; a to v naději, že dojde na nepřípustnost a propagaci islámu jako takového; minimálně ve státních zařízeních.

Islám se vždy šířil převážně ohněm a mečem, což se děje v různých podobách dodnes; nemuslimské menšiny v islámských zemích jsou i v dnešní době tragickým důkazem. Islámská ideologie určuje chování muslima od narození až do smrti včetně pojímání nemuslimského prostředí. Islám je velmi dobrým prostředkem k totalitnímu vládnutí, což historie plně dosvědčuje. Již od počátku to tak bylo – Mohamedovi k získání majetku a moci evidentně dopomohl. A je až tristní, jak se některá jeho vidění úzce vztahovala k momentální situaci a posléze se vtělila do veršů Koránu. Nicméně právě nenávistné a k násilí vyzývající v islámské texty jsou tím, co je v demokratické společnosti naprosto nepřípustné a protože dle muslimů se na textaci nedá sáhnout a jakýkoli pokus by byl považován za rouhání, staví to islám jako celek mimo zákon. Je-li trpěn jako soukromá činnost, pak jakákoli propagace, ať už zjevným oblečením nebo dokonce veřejnou modlitbou, je dvakrát za hranou možného.

Zásadní problém je, a to i vzhledem k počtu muslimů ve světě, kam islám zařadit. Vehementní hlášení se mezi náboženství a tím i k zákonu o svobodě vyznání, je jen zástěrkou pro skutečnou povahu tohoto hnutí. Již od samého počátku je islám invazivní ideologií a neochota k tvorbě „Nového zákona“ jej řádí ke středověkým relikviím, které v právním demokratickém uspořádání nemají co pohledávat.

U pana Sáňky šlo zjevně o propagaci, byť ji nikomu nenutil, na úrovni zakázané nacistické literatury a proto je kniha Základy tauhídu v řadě států zakázána. Jestliže soudci tuto skutečnost nevzali na vědomí, je na místě, aby už začali skládat na 10 000 000 Kč. Občan, daňový poplatník, oprávněně se domnívající, že žije v demokratické společnosti kryté příslušnými zákony, by na takový soudní paskvil neměl dát ani jednu korunu.