Je neuvěřitelné, jak se vliv nepopiratelného jevu, zvaného „mít štěstí“ (tedy kombinace vrozenýcha získaných vlastností, a to dobrých i špatných, znalostí a životních zkušeností, opět dobrých i špatných, spolu s nezbytnou příznivou souhrou okolností a náhod, které v žádném případě nejdou ovlivnit) nejen nebere v potaz, ale často přímo ignoruje.

Proto se mi tak líbí historka o personalistovi, který namátkou vzal z hromádky žádostí o zaměstnání polovinu žádostí a hodil ji do koše, neboť přece nechcete pracovat s někým, kdo nemá v životě štěstí.

Ovšem pokud se někomu něco nepovede, něco nedopadne dobře, nebo se prostě nedaří, jak by si jeden představoval, mělo by být běžnou odpovědí: „Neměl jsem prostě štěstí.“