Politika starých zemí EU dotacemi svým zemědělcům u nás způsobila pokles produkce ovoce, zeleniny, brambor a většiny živočišných komodit na jednu třetinu až jednu desetinu. Jenom pro zajímavost – ovoce se dělá 30 procent, zeleniny 25 procent, brambor ani ne 20 procent. Měli jsme 115 tisíc hektarů v roce 1990, vloni to bylo něco přes 23 tisíc. A to nechci mluvit ani o drobném ovoci, které jsme dříve i vyváželi, jako například angrešt, rybíz. Tam jsme byli vývozci, dnes nejsme ani na úrovni 10–12 procent.

***

Universita v Groningenu s odvoláním na vážné porušení zásady rovnoprávnosti pohlaví nedovolila ve svém kulturním centru uvést irskému režisérovi Oisínu Moynemu inscenaci hry „Čekání na Godota“, nejznámějšího díla slavného představitele absurdního divadla Samuela Becketta, v níž vystupuje jen pět herců, a všichni jsou muži.
Důvod zákazu vysvětlil programový ředitel centra Bram Douwes následovně:
„Časy se mění. Žijeme v jiné době, než byl rok 1953, kdy hra měla premiéru. Představa, že v ní mohou hrát jen muži, je zastaralá a diskriminativní. Kdyby proces výběru herců byl otevřený pro všechna pohlaví, nebyl by problém. Ale není možné vyloučit někoho už hned na začátku.“
Ale abych nebyl nařčen z nedostatku aktivismu, nabízím universitě v Groningenu vlastní úpravu Dumasových „Mušketýrů“:
Athos - starý konzervativec
Porthos - homosexuál s černošskými kořeny
Aramisa - mladá progresivní Ukrajinka
D´Artagnana - ušlechtilá lesba
kardinál Richelieu - zavilý pedofil, původně Rus Ryšeljev…
Ludvika Čtrnáctá - muž, cítící se však být postupně koněm, psem a nakonec dívkou
Mylad de Winter - xenofobní rasista
Rocheforta - Ryšeljevova agentka atd., atd.
Děj se odehrává během neúspěšného obléhání Charkova…

***

Předěláme každé dílo, hru novou i prastarou,
na jevišti randit bude Kleopatr s Cézarou.
Kleopatr, to dá rozum, černý bude jako viks,
Cézara zas velmi tlustá, hubenou vzít byl by kiks.
Romeo se s Juliánem na balkónu políbí,
homofob a zpátečník je, komu se to nelíbí.
Romeo být ovšem musí, bez pardonu pouze Rom,
Julián, jenž býval holka, zašeptá mu, že je v tom.
Faustinu, co Goethe napsal, svádět bude ďáblice,
do squatu pak odnese ji, šťastné budou velice.
Hamleta je nerozhodná, co se týká pohlaví,
váhá mít či nemít ňadra, chlapem být ji nebaví.
Čapkův Loupežník se přežil, nyní přijde na řadu
mladá, škaredá a hloupá z finančního úřadu.
Tři sestry, co napsal Čechov, nelze v jedné hře už mít,
ze dvou uděláme chlapy, jenom Máša může zbýt.
Anorektičkou být musí, nebo spíše na drogách,
nikdo normální být nesmí v našich progresivních hrách!

Převzato se svolením autora z webu www.viditelny-macek.cz