Václav Rathouský na facebooku:

Od chvíle, kdy generálové straší mobilizací dostávám otázku, zda bych šel dobrovolně bránit vlast... Odpovídám stále stejně. Pokud by nás napadl NEPŘÍTEL, který by ohrozil cokoliv co je mi VLASTNÍ, tak ano. Důležité je ovšem ono "pokud".

Ještě donedávna, do covidové tyranie, jsem naši vládu pokládal za vlastní i přesto, že v ní již desetiletí nesedí nikdo, komu bych věřil. Minulá léta jsem však viděl nejen absolutní prodyšnost našich hranic, ale i absolutní vládní ponížení. Záda našich páníčků se před tyraniemi farmaceutických, mediálních i korporátních zájmů ohnula tak, že je již nepokládám za naše páníčky, ale za cizí služebníčky.

Když se navíc v minulém roce vláda ohnula i před lobby energetickými a "naše" elektrárny začaly sloužit světu namísto nám, nevím CO ještě bych měl bránit? "Naše" elektrárny? "Naše" média?

"Naše" zemědělství? "Náš" průmysl? "Naši" vládu? "Naše" školství? "Naši" kulturu...? Možná bych měl bránit naše životy? O ně tu ale myslím nejde, protože ty nám nikdo zvenčí vzít nechce. Ty chce možná naopak (v cizím zájmu) riskovat "naše" vláda.

Proč tedy na otázku "zda bych šel bránit naši vlast" neodpovídám jednoznačné ano? Protože zpochybňuji slovo Vlast. To pochází od slovesa vlastnit a od přijetí něčeho za své. Pokud ale na tomto území vládnou naši správci cizích zájmů, pokud nám vládne cizí politika, pokud nám vládne cizí kultura, pokud si kupuji vlastní elektřinu na cizí burze a pokud nám vládne cizí kapitál, tak již nic nevlastním, ale jsem vlastněn. A zbytky skutečného vlastnictví (svobodu slova, úspory, měnu, majetek, vlastní slepice...) spíš ohrožují naši "přátelé" než "nepřátelé". A s tímto vědomím se dá bojovat pouze proti svým vlastníkům...

Převzato ze svolením autora z webu www.viditelny-macek.cz.