Opět se množí analýzy všech možných a nemožných expertů, zda se USA již přiklánějí k diplomatickému řešení ukrajinského konfliktu či nikoliv, jak dlouho ještě budou podporovat kyjevský režim, zda Rusko má či nemá dostatek sil k porážce Ukrajiny a kdy a jak a kdy tedy tato válka skončí.
Přitom je se znalostí ruské mentality od počátku zcela zřejmé, že Rusko se nikdy nevzdá svého jasně definovaného cíle - Ukrajiny mimo NATO a Krymu a Donbasu jako součástí Ruska. Škoda jen, přeškoda, že k tomu dojde až po zbytečné smrti tisíců mladých mužů a ohromných ekonomických ztrátách, o vlivu na další vývoj EU a světa nemluvě.

V Belgii a Nizozemsku vypukly po fotbalové výhře Maroka nad Belgií nepokoje. Také příznak toho, jak nestabilní je společnost (nejen) Západní Evropy.

Konečně článek, kterému můžete věřit:
Agent - whistleblower z ruské kontrarozvědky, který vystupuje pod přezdívkou „Vítr změny“ je v pravidelném kontaktu s ruským aktivistou Vladimirem Osečkinem žijícím ve francouzském exilu. Igor Suško z washingtonské neziskové organizace, který tyto e-maily překládá do angličtiny, je poskytl časopisu Newsweek, který z nich udělal článek popisující ruského prezidenta Vladimira Putina jako člověka s narcistickou poruchou, způsobenou zřejmě komplexy z dětství.

Politolog Zdeněk Zbořil:
„Vypadá to, že konec předsedání ČR EU přichází á tempo. Nemohlo být a ani nebylo příliš oslňující, ale přiznejme si, že na tom mají svůj podíl všechny strany. Tolik velkých slov o svornosti, jednotě a spolupráci bylo až udivující. Zejména s ohledem na to, jaké zprávy o nejednotě a nespolupráci máme z velkých evropských členských zemí a také o tom, jak se k EU chová nově zformovaný ‚anglosaský‘ svět. A to v neustále opakovaných a veřejně proklamovaných vyjádřeních o svobodném obchodu, vzájemné spolupráci při obhajobě míru a bezpečnosti na ‚teritoriu‘ NATO, uznávání svrchovanosti rozhodování a tvorby zákonů jednotlivých zemí a práv jejich občanů. I v posledních několika dnech a týdnech bylo vidět až příliš mnoho velkých a ze své podstaty dysfunkčních shromáždění politiků, na kterých se nešetřilo úsměvy, společnými fotografiemi účastníků a jejich scénováním, občanům EU nedostatečně srozumitelných prohlášení, která dávala každému možnost vysvětlovat je po návratu domů trochu jinak.“