Důvody, které stojí za aktuálním posilováním koruny, se však popravdě hledají těžko. Celá řada domácích makroekonomických veličin totiž ukazuje spíše na to, že by koruna měla oslabovat nebo minimálně posilovat neměla.  Namátkou hluboké schodky na běžném účtu platební bilance, negativní obchodní bilance, vstup české ekonomiky do hospodářské recese (při poklesu tuzemské ekonomiky koruna historicky většinou oslabuje), zužující se úrokový diferenciál mezi úrokovými sazbami v ČR a v eurozóně.

Za aktuálním posilováním koruny velmi pravděpodobně nestojí ani aktivní intervence České národní banky (ČNB), když statistika ČNB ukazuje, že potřeba intervenovat byla v posledních týdnech minimální. Z dat ČNB, konkrétně statistiky devizových obchodů, vyplývá, že v říjnu ČNB na podporu koruny de facto neintervenovala a podobně tomu pravděpodobně bylo i v listopadu.

Současné posílení koruny je tak svázáno především s dočasnými faktory a navazuje na závěr loňského roku. Určitě je třeba zmínit, že finanční trh během loňského jara a léta akceptoval skutečnost, že je ČNB ochotna intervenovat na podporu koruny ve velkých objemech a část účastníků finančního trhu přestalo bavit se s ČNB o kurz koruny přetahovat. Koruně nepochybně výrazně v posledních týdnech pomáhá i oslabování amerického dolaru a nastavení finančního trhu na to, že tempo inflace bude v USA v příštím roce rychle zpomalovat.