Podobně jako na předchozích zasedáních bankovní rada rozhodla v poměru 5 ku 2. Tj. dva členové bankovní rady, téměř s jistotou se jednalo opět o M. Moru a T. Holuba, hlasovali pro zvýšení sazeb o 50 bazických bodů. Zbylých pět členů bankovní rady hlasovalo pro stabilitu sazeb.  ČNB zároveň hodlá pokračovat v intervencích na podporu české měny, tj. nadále bránit nadměrným výkyvům kurzu koruny. Je tak evidentní, že většina členů bankovní rady i nadále preferuje stabilitu úrokových sazeb.

Na tiskové konferenci sice guvernér A. Michl v teoretické rovině zvýšení sazeb na nadcházejících zasedáních nevyloučil, ale prakticky pravděpodobnost zvýšení sazeb podle mě dále klesá. Jestřábí křídlo bankovní rady totiž v únoru příštího roku opouští dosavadní viceguvernér M. Mora, čímž se dále snižují šance, že by úrokové sazby mohly přeci jen jít mírně nahoru.

Prosincové zasedání bankovní rady se obešlo bez nové makroekonomické prognózy. Poslední čísla z tuzemské ekonomiky, ať již se jednalo o mzdový vývoj či HDP, přitom víceméně kopírovala prognózu ČNB. Oproti prognóze ČNB byl naopak slabší růst tuzemské spotřebitelské inflace, která však byla zkreslena dočasným poklesem cen elektřiny (Úsporný tarif). Inflace však začíná pomalu, ale jistě zvolňovat, což je patrné na vývoji tzv. jádrové inflace či vývoji cen neobchodovatelných položek bez regulovaných cen. K dosažení 2 % inflačního cíle však zůstává velmi dlouhá cesta.

Předpokládám, že právě vysoká inflace výrazně nad inflačním cílem ČNB po celý příští rok povede k tomu, že bankovní rada ponechá úrokové sazby na současných úrovních minimálně do poloviny roku příštího roku a k postupnému snižování sazeb se odhodlá teprve v jeho druhé polovině. Záleží však na budoucím vývoji, se kterým je spojena řada rizik. Pokud bude inflace ustupovat pozvolněji a dojde k materalizaci některých proinflačních rizik, tak bankovní rada může začít sazby snižovat až v samotném závěru příštího roku. Jaká jsou ona proinflační rizika? Především případný rychlejší růst mezd v příštím roce v kombinaci s nižší ukotveností inflačních očekáváních domácností i firem. Hrozbou jsou sekundární inflační dopady vysokých cen energií. K pomalejšímu odeznívání inflace nahrávají i plošná expanzivní fiskální opatření současné vlády. A v neposlední řadě nesmíme zapomínat ani na vnější faktory – expanzivní fiskální politika v Německu i v řadě dalších evropských ekonomik či ukončení politiky nulové tolerance Covidu v Číně, která může mít jak protiinflační, tak však i proinflační dopady.

V souhrnu očekávám, že bankovní rada již úrokové sazby dále zvyšovat nebude s tím, jak si česká ekonomika ve druhé polovině letošního a na začátku příštího roku projde hospodářskou recesí. V příštím roce bude navíc pravděpodobně pokračovat pokles reálných mezd, protože po větší část roku bude meziroční růst spotřebitelských cen překonávat růst nominálních mezd. Spotřeba domácností tedy zůstane výrazně utlumená a i prostor pro rozjetí mzdově-inflační spirály bude nízký, navzdory situaci na pracovním trhu. Rychlejšímu zpomalování inflace však budou bránit některé proinflační faktory, takže samotný pokles sazeb ze strany ČNB bude ve druhé polovině příštího roku jen pozvolný. A v neposlední řadě bude ČNB pokračovat v případě potřeby v devizových intervencích a to jak v první, tak i ve druhé polovině příštího roku.