Nepřehlížím historii, ostatně ta dlouhá léta nepřehlédnutelné přítomnosti Literárek na mediálním jevišti byl jeden z vážných důvodů, proč jsem se vůbec do vydávání tohoto titulu pustil. Ale teď mi připadá důležitější budoucnost. Přežijí Literárky v tištěné podobě neustálý tlak internetu? A s jakým obsahem a pro jakého čtenáře? A podaří se dosáhnout alespoň tzv. černé nuly, to je rovnováhy nákladů a výnosů?

Zahajujeme už třetí rok v měsíční periodicitě a zdá se, že jsme tím našli – přinejmenším částečně – odpověď na uvedené otázky. Aktuální informace jdou na web literárky.cz, články, rozhovory, eseje jsou v tištěných novinách. A od září 2016 už hospodaříme s tolik kýženou černou nulou.

Proč o tom píši? Nevím, jestli nás čeká dalších 90 let. Ale snad ještě chvíli vydržíme. Podmínky jsou jednoduché: Dobrý obsah, dobré čtení – to generuje čtenáře. A noviny se prodávají. O maximální hospodárnosti uvnitř redakce ani nemluvě. Děkuji proto všem čtenářům a také sponzorům, kteří nás podporují. Někdy i malými částkami, ale každá koruna se počítá. A děkuji redakci, že to zatím se mnou vydržela. Někdy bývám nepoživatelný...

Co bych si přál? Prodaný náklad Literárek alespoň patnáct tisíc.... Pak by se nám dýchalo lépe.

Autor je vydavatel Literárních novin.

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami.