Jak je možné, že politik, byť lokální, vypustí na veřejnost větu o zaříznutí prezidenta? Z úst takzvaných. pravicových politiků mi připadá věta o hamižném oligarchovi (míněn je samozřejmě Andrej Babiš) opravdu legrační. Není podstatou našeho současného systému snaha o maximalizaci zisku? To by byl vlastně každý podnikatel hamižný.

Je to všechno odrazem celkové situace u nás i ve světě. Ve světě, kde se znovu nastavují mocenské poměry, mění se elity. To je velmi bolestný proces, který je těhotný krizemi. U nás to sice není tak vyhraněné, ale ke změnám také dochází.

Celá vertikála moci – politika, byznys, média – se najednou ocitá v nejistotě. Ti, kteří si za třicet let po listopadu 1989 zvykli na svoje jisté, najednou nevědí, kudy kam. Argumentačně, politicky, pozičně. Jde samozřejmě i o peníze. A tak hledají viníky: Babiše, Zemana, Jakla a určitě další.

Skončí to lucernami? V každé společnosti je určitý počet lidí, kteří jsou ochotni pod rouškou určité anonymity použít násilí. Zejména, když se zdá, že je to jakoby pro dobrou věc. Nakonec jsme to viděli v Jugoslávii a aktuálně na Ukrajině.

To, co zažíváme teď v Česku, je k tomu prvním krokem. Považuji za nutné, aby se tomu společnost důrazně postavila. Slovně, ale také mocensky. Jinak se nakonec budou zabíjet sousedé. Sice třeba kvůli hádce o plot, ale v hávu boje za demokracii.

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami. Publikováno se souhlasem vydavatele.