Důkladné přípravy útoku proti hlavnímu městu 

Podle původních Hitlerových předpokladů mělo být hlavní město SSSR v září již dobyto, ale k původním halasně vyhlašovaným cílům se později již raději nikdo příliš nevracel. Vždyť některé první nejvíce optimistické předpovědi hovořily o ovládnutí Moskvy již během července. Ve druhé polovině září, zejména u příležitosti výročí tří měsíců bojů na východě, se stále znovu hlasitě připomínaly všechny úspěchy německých armád a jejich spojenců. Ale skutečná situace na frontě úplně optimisticky nevypadala. Září se nachylovalo ke svému konci a příslušníci wehrmachtu nepochodovali ani po ulicích Leningradu, ani po ulicích Moskvy. Nebyly splněny ani červencové směrnice, aby byl proveden průlom přes Rostov na Kavkaz nebo až k Volze. I přes počáteční rychlý postup se hitlerovcům nedopařilo ani podlomit morálku a akceschopnost Rudé armády ani na svou stranu přenést sympatie podstatné části sovětského obyvatelstva. Jak se brzy mělo ukázat, velmi mylné byly i odhady o rezervách Rudé armády pro další boje.  6. září se v Hitlerově Vlčím doupěti stalo velmi významným dnem. Právě tehdy předal pobočník Hitlerovi desky s rozkazem nadepsaným číslem 35. Šlo o podrobný plán dalšího postupu proti sovětským armádám, který měl definitivně a s konečnou platností přinést rozhodnutí na východní frontě ve prospěch hitlerovských armád. Velitelé dostávají ještě téhož dne rozkaz nařizující připravit operaci proti armádě generála Timošenka. Teprve po porážce hlavní části sovětských armád, měla zahájit skupina armád Střed pronásledování ustupujících sovětských vojsk směrem na Moskvu. V přípravách na rozhodující střet se všechny náležitosti propracovaly do nejmenších podrobností, včetně plánů na přepravu zbraní, munice, vozidel, potravin a formování nových divizí. Všechny nutné úkoly obsahovaly i svůj přesný časový plán tak, aby se útok na Moskvu stal skutečně úspěšným. Na podrobné mapě východního bojiště v Hitlerově bunkru se zaznamenávaly všechny události příslušnými značkami – soustředění vojsk, jejich postup, aktuální situace, znázornění rezerv i předpokládané nové útoky plánovaných operací. Již začátkem září také Hitler hovořil v kruhu nejbližších spolupracovníků o dalších plánech s obsazeným prostorem SSSR. Doslova tehdy uvedl: „Při osídlování ruského prostoru říšskými sedláky mají tito bydlet v nejlepších, úhledných domech. Německé úřady mají sídlit v překrásných budovách, guvernéři v palácích. Kolem měst ve vzdálenosti 30 – 40 kilometrů budou výstavné vesnice spojené výbornými silnicemi. Dál bude jiný svět, v němž necháme Rusy žít, jak budou chtít. Hlavně, že je budeme ovládat. V případě nějaké revoluce postačí, když shodíme pár bomb na jejich města a věc bude vyřízena. Co je pro Anglii Indie, bude pro nás východní prostor. Nory, Dány, Švédy, Holanďany pošleme na Sibiř, aby nám tam pomáhali. Budeme dělat plánovitou rasovou politiku. Z Evropy již nepustíme do Anglie ani jednoho Germána. Bažiny nebudeme vysušovat. Vezmeme si jen lepší a nejlepší půdu. V bažinatém území zřídíme obrovská vojenská cvičiště.“ 

Obrovská síla se dává do pohybu

K hlavnímu útoku na Moskvu soustředil Hitler na 1,6 mil. mužů a nejmodernější techniku. Velká ofenziva proti sovětskému hlavnímu městu započala 2. října 1941. Sovětští generálové později uvedli, že v některých dnech byl postup nepřátelských jednotek tak rychlý, že tomu nevěřili ani v hlavním štábu. Na první pohled se situace na středním úseku fronty pro wehrmacht vyvíjela velmi příznivě. Již 3. října bylo dobyto město Orel. O den později byly sovětské jednotky obklíčeny u Brjanska. Za další dva dny došlo k obsazení Juchnova. Hitler v této době každým dnem očekával sovětskou kapitulaci, ale ta stále nepřicházela. V polovině října wehrmacht dosáhl moskevského obranného okruhu. Ale každý další den ukazoval, že další postup se zpomaluje. Jednak začíná působit vliv počasí a také horší zásobování postupujících jednotek. 24. října přicházela z fronty hlášení, že část německých vojsk je jen 60 kilometrů před Moskvou. Postup rozbahněným terénem se dále komplikoval, přibývalo nemocných vojáků v důsledku velké zimy a nedostatečného oblečení i výživy. Fašisté tak byli nuceni rychle stavět také podzemní bunkry proti nepříznivému počasí i střelbě ze sovětských pozic. Na konci října maršál von Bock rozhoduje zahájit konečnou ofenzivu v první listopadový den, aby mohl vstoupit do Moskvy 7. listopadu, tedy přesně v den významného sovětského státního svátku. Vrchní velení mu ale potřebný souhlas nedalo a naopak nařídilo, aby v blízké době žádné útočné akce nepodnikal. Když německá armádní skupina Střed rozpoutala 2. října útok proti předsunuté obraně hlavního města u Rževa a Vjazmy, cílem bylo dobytí Moskvy před 12. říjnem (od začátku Hitlerova východního tažení se tento termín několikrát měnil). K dosažení tohoto cíle vynaložili Němci téměř polovinu divizí operujících na východní frontě, tří čtvrtiny jejich tanků a více než tisíc letadel. Šlo skutečně o ohromující sílu, z níž bylo jasně patrné, že Hitler vsadil vše na jednu kartu a opravdu hodlá sovětské hlavní město stůj co stůj obsadit.   Po třech dnech prudkých bojů sice prorazil německý útok obranou po obou stranách Vjazmy, přesto narazil na silnější odpor, než původně očekával. Kaluga byla dobyta 12. října, o další dva dny později padl Kalinin a za další čtyři dny i Malojaroslavec. Hned příštího dne je v Moskvě vyhlášen stav obležení. Je nařízen odjezd diplomatického sboru, byra strany a vlády do Kujbyševa. Generální štáb a politické byro zůstávají ve zmenšeném počtu v Moskvě. Velké závody pracující pro národní obranu, vědecké a kulturní instituce se ale stěhují pryč. Na přístupech k Moskvě se rychlým tempem stavějí barikády a protitankové překážky. Německý útok byl 22. října zastaven před Mocenskem, začal však druhého dne severozápadně od města a postupuje až k Tule. Nedokáže ji však obsadit. Posledním německým úspěchem v tomto období je dobytí Volokolamsku. Další postup bahnitým terénem proti zesílené obraně se stává nemožným. Fašistické vrchní velení začíná být každým dnem více nervózní. Většina německých generálů se netají svým názorem, že rozkazy vůdce k dalšímu postupu jsou v dané situaci již neproveditelné. Tím prakticky končí na konci října první bitva o Moskvu. Ačkoliv se ještě v polovině měsíce zdála situace z pohledu wehrmachtu více než příznivá a naopak před Moskvou pro její obránce místy až kritická, německé armády stanoveného cíle nedosáhly. Maršál Žukov po válce uvedl, že nejkritičtější byla situace v období mezi 6. – 13. říjnem.

Marné očekávání sovětské kapitulace