Ale vraťme se do minulosti, a to před rok 1989. Ano, zacinkali jsme klíči a po 33 kristových létech je nejdůležitější téma důchody. Proč za socialismu a pod vládou komunistů takový problém nebyl? Po zacinkání jsme zjistili, že republika nemá dluhy, má peníze na zdravotnictví i na důchody a po světě pohledávky za miliardy korun. Jak to ti komunisti dokázali, a dnešní kapitalismus to nedokáže? Kde se ztrácí peníze, které důchodci dostávají za svoje nic nedělání?

Rozpitváme jednotlivé položky, důležité pro přežití, a uvidíme, kde je zakopaný pes. Důchodcům se vyplácí průměrně 14 000 korun. Co z toho důchodce zaplatí. Největší položkou jsou energie. Elektrika, plyn, voda a teplo. Dále jsou to potraviny, léky a služby. Menší část jsou výdaje na kulturu a sport. Část dostanou některé děti a zbytek jde na úpory pro horší časy do banky nebo pod polštář. Komu tyto peníze jdou a proč nezůstávají doma v Česku?

Pokud tyto peníze u nás nezůstanou, pak vzniká problém, jak důchodce platit a z čeho. Odpověď je jednoduchá a stačí se podívat, kdo vlastní tyto podniky, a pak je zcela jasné, proč není a nebude na důchody ani za třicet let. Důchodci tu totiž budou neustále. Možnost, že by se pořád zvyšoval věk odchodu do důchodu, je utopie .Kdo by asi pracoval v 70 či 80 letech a kdo by je zaměstnal!

Relativní blahobyt, který k nám přišel po revoluci, je výsledkem rozprodeje české ekonomiky a zapojení do volného obchodu. Pod taktovkou EU jsme si polepšili, ale jak je vidět, bude to jen na určitou dobu. Bědovat nad tím, že nám škodí důchoci, je úsměvné, protože důchodcem se stane každý občan tohoto státu, ať se mu to líbí, nebo nelíbí. Samozřejmě pokud do té doby neumře, a nezachrání tak tento stát.

Kdo nám vlastně radí a proč. Je v zájmu současných politiků a skupin takzvaných odborníků něco pro tento stát udělat a nepřijít o prebendy z titulu funkce? Jedinou možností je vykoupit nejdůležitější energetické firmy, a to bez ohledu na EU. Dluhy, které tímto vzniknou, jsou investicí do budoucnosti našeho státu. Pouze negramot upřednostní zadlužení státu půjčkou na důchody, než půjčkou na vykoupení těchto firem. Stačí si poslechnout výroky podnikatelů, že z důvodu vysoké energetické náročnosti přesunou svou výrobu do ciziny.

To, že by se měl stát domluvit se současnými miliardáři na zvýšení jejich daní, považuji za samozřejmé. Bude mít Fialova vláda s podporou nového prezidenta odvahu? Nebo bude pro ně snazší přečkat svoje funkční období bez úrazu a dožít se šťastného důchodu?