Vážený pane předsedo vlády,

vítáme Vás ve funkci, do které jste byl jmenován prezidentem republiky. S Vaším příchodem do čela vlády spojujeme řadu očekávání. Po letech dřívější vlády, která v praxi - aniž by brala v úvahu, že z hlediska právního je jejím partnerem pouze vláda Spolkové republiky Německo - jednala o zahraničně politických otázkách nejen se zemskou vládou Bavorska, ale dokonce i s jedním z německých spolků, tzv. sudetoněmeckým landsmanšaftem (SL), jenž nemá žádnou mezinárodně právní subjektivitu. Německá spolková vláda pochopitelně nikdy s nějakým našim spolkem nejednala a zřejmě ani jednat nebude.

Věci došly dokonce tak daleko, že pan D. Herman, dřívější ministr kultury, a pan P. Bělobrádek, zastávající funkci místopředsedy vlády ČR, jezdili i na sjezdy SL a zde pronášeli projevy, které byly, jak jsme plně přesvědčeni, v rozporu se zájmy republiky a našeho národa. Pan premiér Sobotka k tomu mlčel, čili souhlasil. Ostatně byl to on, kdo vyhlásil dvě teze, týkající se SL. Ta první obsahovala tvrzení, že landsmany nemůžeme považovat za žádné pohrobky nacistů. Tedy pan premiér cosi tvrdil, aniž by tvrzení, jak je obvyklé v demokratické společnosti, doložil nějakými argumenty. Podíváme-li se do prvních základních dokumentů SL, zvláště pak do tzv. Charty německých vyhnanců, jež je považována mezi landsmany za živou, zjistíme, že mezi jejich signatáři převažují bývalí nacisté.

O tomto charakteru SL vypovídá i Dr. Eva Hahnová, historička žijící v Německu. Ta označila SL za držitele kontinuity henleinismu.

Stejné je to i s druhou sobotkovskou tezí. Můžeme i sudetské Němce považovat za spojence. Asi v tom smyslu se pan premiér vyjádřil. Když se však podíváme do základních dokumentů, tak zjistíme, že Sobotkovi spojenci nás mohou dostat až k dalšímu Mnichovu. Program dvaceti bodů mluví jasně:  „Hlásíme se k právu sebeurčení jako právu národů a národních skupin určovat si svobodně svůj politický, hospodářský, sociální a kulturní status. O osudu sudetských Němců a jejich území může být totiž rozhodováno jen s jejich výslovným souhlasem. (Bod 16.)“ Pro tentokrát bychom byli ještě v horším postavení než naši dědové a otcové, kdyby tento program SL naplnil.