Jak to, že znala telefonní číslo kamarádky z mládí, a proč, když už se dostala k nějaké telefonní budce, nevolala někoho ze své rodiny, nevím. Obě důchodkyně na tom při svém věku byly fyzicky velmi dobře. Samotný se pustit na výlet přes celou Prahu je výkon. Přestože obě tento park (Hvězda) určitě navštívily několikrát, tak se na jedné a časem i na druhé věk podepsal. Dokázaly zabloudit i tam, kde to znaly. S přibývajícím věkem roste náchylnost k různým neduhům. Například když jste v nemocnici třeba jen týden a dostáváte jenom kapačky a musíte ležet, tak by se zdálo, že vám téměř nic nebylo. Při odchodu z nemocnice se však stále motáte. Točí se vám hlava. To se srovná do normálu nejmíň tak za tři dny. Když je nabitá tramvaj, máte docela problém. Moje známá, důchodkyně, byla učitelkou tělocviku. Dneska k obvoďákovi dojde sama. Zubaře má dál, a tak když nemá její syn čas ji tam odvézt, tak si musí vzít taxíka. To je pro důchodce darda.

Když se tedy Babiš s Hřibem rozhodnou nemocnici „Bulovka“ odstěhovat někam do polí za Letňany, pak kladem bude, že významně ubude pacientů. Řada pacientů se vůbec do neznáma neodváží a bude potřeba zvýšit počet policistů, kteří budou ztracené nemocné hledat i s jejich případným doprovodem. Bulovka existuje přes sto let, jedou k ní tramvaje ze všech stran. I autobusy. Mladí i starci tam bezpečně trefí. Je dostupná v nejhorším i pěšky. Když nejde proud a úplně rozkopou Zenklovu ulici. Normální lidi (ti, co pracují), jsou na tom nejhůř v pátek večer a v noci. To z nich jakoby spadne celotýdenní děsivý stres, nakupený v práci. Začne je všechno bolet. Hlavně zuby. Pak je blízká nemocnice jejich spásou.