Pan Hlavatý samozřejmě hovořil o svém podnikání a neopomněl dávat na odiv svou bezbřehou pracovitost, slušnost, inteligenci, charakter, poctivost a přejícnost. Kdo chce, ať tomu věří! Já však jeho slova a chvastounství beru se značnou rezervou a je mi úplně jedno, že byl i senátorem. Když je někdo senátor nebo majitel velké fabriky, tak to ještě neznamená, že to nebude prachsprostý dobytek a vychcánek. To, jak je na tom pan Hlavatý, nechám na ctěné čtenářské veřejnosti.

Je bezesporu pravda, že podnik Juta, patřící panu Hlavatému, zaměstnává ve svých závodech velký počet lidí a je klíčovým zaměstnavatelem v oblasti Královédvorska. Je také pravda, že Juta svého dominantního postavení ve městě tvrdě využívá a je jedním z hlavních hráčů, určujících hladinu mezd dělníků v oblasti. Každý nový podnikatelský subjekt je nucen přizpůsobit se této situaci, nebo může jít o dům dál, tedy pokud se nejedná o subjekt obdobné ekonomické síly nebo silnější. Svou roli zde hraje i velikost portfolia volných míst. Čím větší ono portfolio je, tím se nový podnikatelský subjekt stává v našem městě více nežádoucím, neb se jedná o nežádoucí konkurenci, která by mohla podniku Juta přetáhnout zaměstnance. Na ono přetažení zaměstnanců nemusí být ani vyšší plat. Ten může být rovnocenný, ale jazýčkem na vahách může být sociální zabezpečení dělníků, benefity, či jen obyčejný lidský přístup a slušnost. Ta slušnost v jednání s dělníky u mnoha zaměstnavatelů hodně kulhá, viďte, pane Hlavatý. Existuje řada podniků, kde si lidé musí připadat jako v koncentračním táboře.

Pan Hlavatý řekl, že jeho největším kapitálem pro jeho byznys jsou jeho dělníci. To je v každém případě pravda. To oni musí vydělat prostředky na platy manažerů, jejich auta, počítače, mobily, létání Cessnou a celkový provoz podniku! Jsou tito dělníci podle toho placeni a hodnoceni?