Mladí lidé se touto problematikou moc nezabývají. Vidím a slyším to kolem sebe stále. To jsou řeči, že až oni budou staří, tak důchody žádné nebudou, že se stáří a důchodu stejně nedožijí, nebo - nyní jsme mladí a důchod nás nezajímá atp. Bohužel nemají pravdu. I oni jednou budou staří!

Valnou většinu nesmyslů ohledně důchodů a jejich financování vyprodukují parlament, senát a vláda. Mediální masáž pak ony nesmysly pomáhá implementovat do společnosti, což má negativní vliv na mezigenerační soužití lidí mezi sebou. K čemu to vlastně je, když se obrazně řečeno hryžou dvě až tři generace mezi sebou? Komu to slouží? No, v první řadě jde o to, aby se snadněji udržoval současný mocenský systém. Ten záměrně vytváří jakési zástupné problémy, které plní mysl lidí a odvádí jejich pozornost od skutečně podstatných záležitostí. Je to propaganda.

Je vůbec nutná důchodová reforma? Ale vůbec ne. Průběžný systém financování je už prakticky sto let odzkoušenou záležitostí a nic jednoduššího a lepšího vynalezeno nebylo. Jeho řiditelnost a parametrické nastavení je velice flexibilní a umí reagovat na veškeré dění v ekonomice, ale i společnosti. Musí se však chtít.

Vzniká tedy otázka, proč vlády a vládnoucí mocenské struktury nechtějí. Víte, důchodový systém má přímou návaznost na ekonomiku. Na její sílu, růst či pokles. Má návaznost na úroveň nezaměstnanosti nebo chcete-li zaměstnanosti. Dále jej ovlivňuje finanční politika státu a růst inflace. Samozřejmě i stále propíraný demografický vývoj má svůj vliv. Těch faktorů je samozřejmě více, ale uvedl jsem ty stěžejní. Vliv těchto faktorů přímo odráží kompetentnost a kvalitu práce vlády a parlamentu, protože jsou to právě vláda a parlament, kdo drží v rukou otěže vývoje oněch faktorů. Když se však moc nedaří, tak právě důchodový systém je tím systémem, který nejvíc odráží mizernou práci politiků, a tak se mocipáni snaží této odpovědnosti raději zbavit. Proto vznikly penzijní fondy, aby byla možnost ukázat na odpovědnost někoho jiného, než jsou politici a stát. Penzijní fondy však vznikly i z jiné příčiny.

Vznik penzijních fondů nebylo nic jiného než podvod na lidi a vyvedení prostředků z průběžného systému financování. Prostředky jsou vyváděny do čistě komerčního sektoru a žádný vkladatel nemá jistotu, že své vložené prostředky uvidí. Navíc výnosy penzijních fondů jsou dosti mizerné. Faktem však je, že fondy jsou podnikatelskými subjekty a s vloženými prostředky podnikají. Vkladatel při ročním výnosu z vkladu 1-1,5 % je ztrátový, neb připočteme-li inflaci 2,5 %, daň a poplatky - co vkladatel získá? Nic. Je ztrátový, ale může se těšit z pocitu, že je poskytovatelem bezúročné půjčky podnikatelskému subjektu, který vymyslel stát. Škoda že běžnému občanu nikdo bezúročnou půjčku nedá.

V minulosti a vždy před volbami byla minimálně dvakrát pravicovými politiky zcela populisticky snížena procenta odvodů na sociální pojištění. To byla zásadní chyba. Dalším problémem bylo vyvedení cca 70 přebytkových miliard ze systému zpět do státního rozpočtu na krytí jeho schodku - viz bývalý ministr financí Kalousek. Systém tedy vůbec nemusel mít problémy. Ty byly vyvolány záměrně, aby vznikl dojem potřebnosti penzijních fondů, nic víc.

Jsem toho názoru, že politici by se měli stydět. Ne snad proto, že si chtějí zvýšit své platy o 20 procent, ale proto, jakým způsobem se handrkují o zvýšení důchodů. Ze zákulisí sněmovny vím, že pravicové politické spektrum by nejraději důchodcům nepřidalo nic. Měli by se stydět také za to, že lidem plní hlavu plky o nutnosti nákladné důchodové reformy, když by stačilo jen jediné. Zvednout odvody na sociální pojištění na úroveň, která byla před jejím populistickým snižováním, a o tyto procentní body snížit občanům daň z příjmu, neb stát si velmi přilepšil na příjmech z DPH, ale díky nízké nezaměstnanosti i na dani z příjmu. Prostor k tomuto kroku je poměrně velký a důchodový systém by na konci zúčtovacího období mohl vykázat přebytek až 30 miliard korun.

Stačí jediné, páni politici - nelhat a chtít, nic víc.