Málokdo už ale asi ví, jak právě za něj se společnost rozrostla a modernizovala a že Jan Antonín Baťa například rozvinul různé sociální programy pro své zaměstnance a ve Zlíně stavěl podle rad Le Corbusiera. 

Po válce byl ovšem odsouzen za kolaborantství a do obecného vědomí přešlo, že za okupace, kdy už ale žil v emigraci, z níž se nikdy nevrátil, údajně navrhoval přestěhovat český národ do Patagonie a tendenční román T. Svatopluka (ale do značné míry i trilogie Marie Pujmanové) jej líčily jako odporného vykořisťovatele.

Když se záhy po listopadové revoluci objevil doma jeho synovec Tomáš, tedy syn zakladatele, ukázalo se, že měl se strýcem Janem zásadní spor. Což jeho pověsti rovněž nepřidalo. I když byl posléze v Čechách rehabilitován a jeho kličkování mezi německými okupanty, zájmy firmy a podporou exilové vlády v Londýně uznáno jako nezločinné.

Poválečnými Benešovými dekrety ale firma i další rodinný majetek propadly státu. Potomci se však stále pokoušejí k němu, respektive k náhradám za něj dostat. Neúspěšně ovšem, a to i u mezinárodního štrasburského soudu. Podle některých justičních expertů snad i proto, že dědicové obou Baťů nepostupují jednotně.

A několik z nich čerstvě prohrálo řízení Obvodního soudu pro Prahu 2 ve věci odškodnění za vilu zabavenou Janu Antonínovi roku 1947, čili před známou restituční hranicí. Právníci rodiny ale argumentují tím, že mladší z bratrů Baťových byl dodatečně coby zrádce a kolaborant rehabilitován (podotýkám, že až roku 2007) a tak se dost možná odvolají.

Ovšem nějakých zhruba padesát miliónů korun, o které v této kauze jde, jsou pouhé drobné oproti mnoha miliardovému nároku za továrny zdaleka nejen ve Zlíně. Ale i za fabriky ve čtyřech slovenských městech.

Jenomže tam jsou naděje Baťovců podstatně hubenější, neboť Jan Antonín je na Slovensku stále považován za zrádce. Krajský soud v Bratislavě totiž koncem loňského roku na podnět stížnosti ministra financí zrušil omilostňující verdikt nižší instance s tím, že nelze přezkoumávat nálezy mimořádných poválečných tribunálů.

A tak kdyby byl Jan Antonín obecně uznávaným andělem, zřejmě mu v jedné části bývalého Československa cejch uznaného kolaboranta nikdo neodejme. Tím pádem, jak jednoduché, se Slovenská republika nemusí obývat jakýchkoliv restitučních nároků.

Pokud ovšem do věci ještě přece jen nepromluví mezinárodní právo. Což sice není vyloučené, nicméně přinejmenším na dlouhé lokte. Dědicové se nejspíš hned tak nevzdají, rozhodně aspoň u nás, byť opakovaně narážejí a mají dojem, že byla rodina okradena. K čemuž, dodejme, do jisté míry Jan Antonín Baťa sám přispěl. Ale možná zase ne tolik, jak se obecně míní. 

Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty  Publikováno se souhlasem vydavatele.