A vzdal se ve čtvrtek členství v předsednictvu ČSSD i v Ústředním výkonném výboru. Zůstal jen regionální, šéfem. Což se jeví jako uvážlivé gesto, které ho může zachovat v hejtmanském křesle, a navíc poskytnout do budoucna šanci k návratu do vedení strany. Pokud nebude chtít skupinu svých protivníků šéf strany Bohuslav Sobotka zcela zlikvidovat po té, co s největší pravděpodobností opanuje pole a na jarním sjezdu obhájí pozici předsedy. Ale pomstychtivost se nezdá být Sobotkovou vlastností. Samozřejmě bude chtít pád hlavního a doposud nejnebezpečnějšího rivala, tedy Haška. Nicméně štvát Haškovy lidi ze strany tak, jako k tomu na konci roku 1977 vyzval Václav Klaus své občansko-demokratické kritiky, kterým pak nezbylo než založit Unii svobody, to se od Sobotky čekat nedá. I když se proti nim musí nezbytně pojistit. 

Haška podle všeho čeká v pondělí horký den na jednání jihomoravského výkonného výboru, kde bude vznesen návrh na jeho odstoupení z funkce místopředsedy celé ČSSD. A odchod z funkcí budou straníci žádat i v případech dalších tamních politiků Tejce a Škromacha. Několikadenní tvrdošíjné zapírání lánské schůzky, a celý zřejmý pokus o převrat v ČSSD je zkrátka příliš silné kafe. Strana se ocitla před jednáními o vytvoření koalice v nepříjemně oslabeném postavení a nad hlasy znechucené veřejnosti, včetně samotných voličů strany, nelze pomíjet. A ty hovoří jasně - nedůvěryhodní politikové, navíc liknaví k sebereflexi, nesmí mít ve straně vliv. Třetí nejpočetnější odnož Lidového domu bude chtít ukázat, že stojí za Sobotkou, který byl nadto krajským volebním lídrem. A nahnuté to musí mít i brněnský primátor Onderka, jehož vystoupení na bezprecedentní tiskové konferenci po nedělním, třebaže jen velmi krátkodechém vyřazení šéfa strany z týmu povolebních vyjednavačů, bralo divákům dech. Brněnští občané budou dříve či později žádat i jeho pomyslnou hlavu.