Průzkumy veřejného mínění už pátrají, kteří z nich mají největší šance a podle dnes zveřejněných výsledků šetření společnosti Faktum Invenio zatím zůstává nejžhavějším kandidátem ex-premiér Jan Fischer, pro kterého by hlasovalo přes dvacet procent voličů. Za ním následuje další prozatím nezávislý kandidát Jan Švejnar. Koho ale nominují, nebo případně podpoří dvě dlouhodobě nejsilnější parlamentní strany, což bude zřejmě dost podstatné, ale zatím jasné není, a tak je třeba na průzkumy hledět s rezervou. Třebaže možná už nyní vypovídají o chuti občanů vybírat osobnosti stojící mimo stranickou sféru.

Co je však důležité, přímá volba hlavy státu ještě nemá určená pravidla. To bezprostředně po přijetí ústavního zákona kritizoval například předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský: podle něho měl být prováděcí zákon předložen společně s návrhem na přímou volbu. A opoziční ČSSD měla zase námitky proti tomu, že do vládního návrhu zákona o plebiscitu nebylo rovnou zapracováno omezení výdajů na prezidentskou volební kampaň. Sociální demokraté už tehdy hovořili o hranici patnácti milionů korun a tu také vložili do předlohy, jíž dnes sněmovna schválila v prvém čtení. Koalice sice má námitky, ale zároveň hovoří o tom, jak si je vědoma, že času není na zbyt a že pokud by se prováděcí zákon nestihl včas projednat, země by po příštím březnu zůstala bez prezidenta. K čemuž lze ale dodat – že by se mohl přece zvolit postaru.

Tak jak tak, posunem návrhu zákona do druhého čtení se aspoň odstartovala věcnější diskuse. Také na tím, že ČSSD chce vyloučit finanční vstup firem do prezidentské kampaně, v soutěži o hlavu státu mají hrát hlavní roli ideje a nikoli finanční množství peněz. S tím asi problém nebude.

A zákonodárci ODS také ani nehovoří o principu či výši limitu, upozorňují jen na to, že věc není domyšlená, neboť není jasné kdo a jak by měl dodržení limitu kontrolovat a jaké by byly případné sankce. Problém viděl už během přijímání zákona o plebiscitu i nestranický ministr vnitra Jan Kubice: kladl totiž otázku, co by se stalo, kdyby se dodatečně jistilo, že zvolený prezident peněžní hranici překročil. A hlasy z vlády dnes hovoří o tom, že koalice pro limit jistě bude, ale ten se do prvé přímé volby v časové tísni projednat nepodaří. Není ovšem jasné, co je tím myšleno. A zda náhodou nejde manévr, jak přímou volbu ještě pro jednou odsunout, neboť prováděcí zákon zkrátka a dobře nebude včas. Což by zřejmě vyhovovalo nejen ODS a ČSSD, i další strany si postupem času uvědomovaly – když už ale bylo vlastně pozdě – že o plebiscit ve skutečnosti nestojí. A přijaly ho hlavně pod tlakem veřejnosti.

Těžko ale říci, zda by si politikové troufli přímou volbu odsunout. A pokud nikoli, pak zase nějaká dohoda bude asi muset vzniknout. ČSSD si návrh na omezení výdajů nenechá jen tak sebrat. A konec konců lze brát práci na tom, jak by měly být prostředky na kampaň omezovány při volbě prezidentské, coby užitečnou přípravu na to, že se dřív nebo později odehraje pokus limitovat i výdaje při volbách sněmovních. Na kterých se stranické kasy úplně zbytečně ruinují a voliči si stejně podle hustoty plakátů a billboardů dávno nevybírají. 

Publikováno se souhlasem vydavatele.