Jak ostravská žalobkyně Andělová řekla, že ještě předtím slyšela místopředsedu Nejvyššího soudu Kučeru mluvit o tom, kterak musí justice ustoupit v zájmu zachování Topolánkovy vlády (již v případě Čunkova soudu hrozili opustit lidovci, kterým Čunek tehdy předsedal).

A jak na to exministryně spravedlnosti Benešová reagovala výrokem o justiční mafii, do nějž zahrnula kromě Vesecké, Kučery a Salichova ještě další čtyři osoby a jak ji pak celá sedmička zažalovala.

I na to, jak soudce Cepl mladší žalobu v přímém přenosu z velké části zamítl.

Následoval ping-pong mezi instancemi a roku 2011 odvolací soud rozhodl, že se Benešová musí omluvit a zaplatit (mezitím ovšem z kauzy vycouval náměstek vrchního pražského zastupitelství Grygárek, dnes stíhaný v případu Janoušek).

Paní Benešová, s jejímž pohledem na poměry v nejvyšších patrech české justice bylo obtížné nesouhlasit i pro ty, kdo k ní mohli jinak mít všelijaké výhrady, se ovšem nevzdala.

A nakonec dosáhla jakéhosi vítězství. Nejvyšší soud totiž předloni uznal, že se omlouvat nemusela.

Což se ovšem už stalo, a tak šlo o to, jak celou věc sprovodit ze světa. Sama o opravu omluvy rozumně nestála, bylo by to podle ní zbytečně opožděné.

Za tuto vstřícnost jí odpůrci nabídli vrátit částku necelých 400.000 korun, již musela údajně poškozeným za tahanici vydat.

A tuto dohodu, jak bylo čerstvě zveřejněno, před nedávnem definitivně stvrdil pražský vrchní soud, konec, opona padá.

Část peněz už Marie Benešová dostala (kupříkladu od exministra spravedlnosti a podle mnohých stále vlivného zákulisního hráče v rezortu Pavla Němce), další sumy budou podle všeho bez průtahů následovat.

Co z vleklého případu plyne? Vzhledem k tomu, že někdejší žalobci Benešové už v nejvyšších patrech justice nepůsobí, dílem odchodu do důchodu, dílem odchodu vynuceného, by se mohlo zdát, že se stav v oblasti za poslední léta poněkud zlepšil.

Do jisté míry snad, ale tak jednoduché to není. Laickou veřejnost i část lidí z profese kupříkladu zaskočil předloňský výrok Nejvyššího soudu o rozsahu poslanecké imunity v souvislosti se známým případem takřečených politických trafikantů.

A víme o kauzách, kdy někteří soudci rozhodli přinejmenším zvláštně a jako by šli na ruku mocným.

Leccos se ovšem mění, a tak do očí bijící záležitosti, jakou byl přesun Čunkova stíhání k jinému zastupitelství, což byla ukázka zvůle moci par excellence, už by si asi nikdo nedovolil.

A víme také, že se podařilo změnit chod věcí na vrchním pražském zastupitelství, kde vše ukazovalo na úzké propojení vrcholných funkcionářů s organizovaným zločinem.

Viz stíhání exnáměstka Grygárka a konec konců i fakt, že pana Rittiga dnes zastupuje někdejší šéf pražských žalobců Rampula.

Nastalo-li zlepšení, končící a jistě únavná kauza Marie Benešové, ale i vedení prvého soudu Vojtěchem Ceplem k tomu nesporně přispěly.

Na druhou stranu si ale není možné nevšimnout, že se část politické reprezentace ještě stále nechce tak docela smířit s větší nezávislostí státních zástupců a pokouší se aspoň částečně rozmělnit příslušný návrh zákona.

Záležet bude jistě na tom, jak se k němu postaví příští ministr spravedlnosti. 

Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty  Publikováno se souhlasem vydavatele.