V roce 2002 zahynul náš syn při dopravní nehodě na Slovensku, ne vlastní vinou, což dokládá rozsudek soudu. Náhodou jsme se seznámili s lidmi s podobným osudem se kterými jsme mohli společně sdílet bolest nad ztrátou svých dětí.

 

Po nějaké době jsme se společně shodli na potřebě pomáhat takto postiženým lidem (jelikož do té doby zde nic podobného nebylo) a proto jsme se rozhodli pro založení Českého spolku obětí dopravních nehod. Součástí založení spolku bylo i školení právního minima v roce 2005  v kanceláři Judr. Jaroslava Palase, kde jsem ho oslovil na možnost odškodnění, avšak dostal jsem vyhýbavou odpověď. Poté jsem oslovil JUDr. Josefa Bíňovce, který začal spolupracovat s naším spolkem, ale psal se rok 2007 a mohl konstatovat pouze to, že záležitost je již promlčena.

 

Naději nám dala paní prof. Helena Válková coby ministryně spravedlnosti, jejímž doporučením bylo obrátit se na advokátní komoru, která nám doporučila pana Mgr. Roberta Plicku. Musím konstatovat, že jeho kancelář vykonala hodně práce, provedla vcelku hlubokou analýzu k možnosti odškodnění ,avšak výsledek z hlediska nastavení práva k obětem trestných činů a jejich odškodnění bylo opět nepříznivé.

 

Přitom naší rodině nejde o “hlavu” viníka, ale o odškodnění ze zákonného pojištění. Proto si každý slušný a zodpovědný občan tuto částku platí a pojišťovny případně kancelář pojistitelů by měly tyto nároky poškozeným platit a ne se zviditelňovat  nákupem techniky pro hasiče, což je úkol jednotlivého kraje či MV.

 

Také bych chtěl poukázat na případ památníku v Letech u Písku, kdy stát (myšleno každý občan ČR) vykoupil za téměř 0,5 mld. vepřín ,a i když tato částka v celém kontextu jistě není konečná,nehledě na skutečnost, že již tam stojí památník, který byl vybudován za částku cca 20 mil. A mě stačilo několik desítek tisíc korun na vybudování důstojného památníku obětem dopravních nehod na Praze 4 - Chodově, kde každoročně uctíváme jejich památku.

 

Další věcí na které “ujíždí” stát jsou církevní restituce. Proto tyto kontroverzní “kauzy” přehluší jednotlivého občana, i když na pomoc našeho případu může zasáhnout mnoho lidí a institucí (např. Ministerstvo spravedlnosti potažmo Probační a Mediační služba, kancelář pojistitelů ap.

 

Další kontroverzí je ujednání o promlčitelnosti, ale naše rodina s touto tragédií bude žít celý život. Nevím, kde naše rodina udělala chybu v nároku na odškodnění, ale pocit křivdy cítíme a křivdy by se měly napravovat.    

 

Děkuji a s pozdravem                                                                   

Miloš Hejl