Ke zharmonizované démonizaci Ruska došlo v pozdním létě 2013, kdy britský parlament a ruská diplomacie zablokovaly naplánovanou americkou invazi do Sýrie. Washington to pochopitelně pojal jako urážku svého majestátu, na kterou je třeba reagovat. A to nejlépe tak, že se z Ruska – dřív než se podobné opovážlivosti dopustí i další země - vytvoří mezinárodní hrozba. A tak zatím co se pozornost Rusů upínala k zimním olympijským hrám v Soči, uskutečnil Washington puč na Ukrajině, ve kterém byla lidem zvolená demokratická vláda nahrazema mocí banderovských hrdlořezů, jejichž předchůdci bojovali v Druhé světové válce za Hitlera. Načež Washington vyhlásil, že ustavením neonacistické vlády se na Ukrajině zavádí demokracie

Banderovští bandité pochopitelně okamžitě zahájili útok na vše ruské, co na Ukrajině stálo či leželo. Ruský jazyk byl coby jazyk úřední zakázán, což se samozřejmě u rusky hovořícího obyvatelstva neobešlo bez protestů, jež s dalším postupujícím útlakem přešly v separatistické hnutí. Krym, ruská provincie od roku 1700, obrovskou převahou hlasů zvolila oddělení od Ukrajiny a požádala o znovusjednocení s Ruskem, a taktéž se od Ukrajiny oddělily převážně ruské oblasti Luhanska a Doněcka.

Tyto akce, na zahraničí nezávislé, byly Washingtonem a jeho presstitutkami prohlášeny za „ruskou invazi“, a bez ohledu na skutečná fakta pokračuje tato prezentace ukrajinských událostí na Západě dodneška.

Pro současný Washington byla už totiž fakta z politických analýz vyřazena jako zbytečná a překážející.

Ale vraťme se k deníku Washington Post. Nejdůležitější skutečností, kterou Washington i rusofobní členové vydavatelské rady tohoto deníku svou výzvou k většímu tlaku na Rusko přehlédli, je ruský vojenský a nukleární potenciál i definitivní poznání ruské vlády, že proti její zemi chystá Washington překvapivý nukleární útok.

Pokoušejí se tedy vydavatelé deníku Washington Post přivést na planetu Zemi nukleární armageddon? Kdyby se totiž v deníku Washington Post udržela kapička inteligence, obrátila by se jeho vydavatelská rada na prezidenta Trumpa, aby se okamžitě spojil s prezidentem Putinem a požádal jej o setkání tváří v tvář, aby se dnešní kritická situace mohla zmírnit. Ale namísto toho naléhají stupidní vydavatelé deníku na akce, které mohou současné napětí jedině zvýšit. Vždyť i kreténům z Washington Post musí být jasné, že Rusové se nechystají jen sedět, třást se ve svých holinkách a čekat, až to na jejich hlavy shůry spadne.

Putin už vydal mnohá varování o západní hrozbě pro ruskou bezpečnost. Řekl např.: „Už nikdy nepovede Rusko válku na svém vlastním území“. Řekl také, že názor, ke kterému po zkušenostech dospěl, je „udeřit jako první, jestliže boj bude zcela nevyhnutelný“.A řekl též, že v čase, kdy se jeho slovům nedopřává sluchu, činí mezinárodní situaci stále víc nebezpečnou.

Co způsobuje hluchotu Západu? Je to jeho arogance a nadměrná pýcha. Nu a protože naše prostitující se média nejsou rozumného uvažování schopna, udělám tuhle práci za ně:

Vyzývám k okamžitému setkání Trumpa s Putinem v Reykjaviku. Studenou válku 2, vyvolanou Clintonem, Bushem ml. a Obamou, je třeba zastavit.

Ale kde zůstal prezident Trump sám? Proč se nedokáže s touto historickou výzvou vypořádat on? Proč není takovým chlapem, jakým byl Reagan? Opravdu není schopen ničeho lepšího, než jen tweetování, jak napsal David Stockman?

Proč už před časem nenařídil, aby se záznamy ruského klábosení shromáždily klasifikovaly a oznámily veřejnosti? Proč dosud nevyzval k zahájení soudního řízení proti Johnu Brennanovi, Susan Riceové, Comeyovi a vůbec celému gangu, který se pokouší jej zlikvidovat? Proč odzbrojil sam sebe vládou, vybranou nikoliv jím samým, ale americkými rusofoby a Izraelem?

Neučinil nic z toho, takže teď stojí sám proti tzv. hlubokému státu (CIA, Pentagon a vojensko-bezpečnostní komplex), se skutečně jen nepatrnou šancí na politické přežití. A pokud, dokud je snad ještě čas, nezaútočí proti těm, kteří usilovně pracují na jeho zkáze, je ztracen.

Ale prezident jen tweetuje, zatím co on a planeta Země jsou postrkovány k zániku.

Vybral a přeložil Lubomír Man

Vyšlo na Vasevec.cz, publikováno se souhlasem vydavatele.