Předtím, na podzim 2012, Tomio Okamura jako mediálně známá osobnost zvítězil na Zlínsku ve volbách do Senátu.

Neúspěchem skončil Okamurův pokus účastnit se prezidentských voleb na začátku roku 2013. Ministerstvo vnitra z jeho podpisových archů vyškrtlo téměř polovinu podpisů, které s návrhem na svou kandidaturu předložil. K 50tisícovému limitu nakonec Okamurovi chybělo asi 14.000 podpisů.

Mediální známost mluvčího Asociace českých cestovních kanceláří a agentur, spisovatele a politika ostře se vymezujícího proti stávajícím pořádkům Okamura investoval do vzniku politické strany – Úsvitu přímé demokracie Tomia Okamury.

Hnutí oficiálně plédující za referenda a odvolatelnost přímo volených politiků na podzim 2013 získalo ve sněmovních volbách 342.339 hlasů (6,88 %), což přineslo jeho kandidátce 14 poslaneckých křesel.

Už při vzniku poslaneckého klubu ale byla vidět problematičnost politické struktury Úsvitu. Ze 14 zvolených poslanců byli 3 také členy Okamurovy strany. 7 ze zvolených poslanců byli nestraníci, 3 patřili k Věcem veřejným a 1 byl členem strany Občané 2011.

Okamurovo hnutí ani po úspěchu ve volbách nezačalo budovat místní struktury, ani nenabírá členy. To druhé se v minulých týdnech stalo pro poslance z jeho klubu záminkou k útoku.

Okamura možná nedocenil základní politologickou poučku, podle které se mocenským centrem ve straně, která má poslanecký klub, ale nemá členy, resp. regionální struktury, stává právě poslanecký klub.

A jak se zdá, loajalita poslanců zvolených díky Úsvitu k předsedovi Úsvitu právě prochází krizí. Nemyslím přitom, že by šlo o krizi programovou, o které také lidé kolem Marka Černocha hovoří.

Pokud si za svůj cíl dali spolupráci s francouzskou Národní frontou, tak jsou i oni politickou preferencí stejně rasističtí, stejně protidemokratičtí a stejně agresivně protisystémoví jako Okamura.

Problém podle mě spočívá především v tom, že Okamura nechtěl svým poslancům dát podíl na moci. A tím po čase jejich ochotu řídit se jeho vůlí, vyčerpal.

Stanovy, které dnes uvádějí jako jednu z příčin konfliktu, znali lidé kolem Marka Černocha předtím, než pod Okamurova křídla přišli.

Věděli jistě i to, že konference Úsvitu „rozhoduje o vzniku členství za účasti všech členů Hnutí, členství vzniká dnem rozhodnutí Konference, kdy se pro vznik členství vysloví dvě třetiny všech členů Hnutí a předseda Hnutí“.

Na změnu stanov je pak potřeba jednomyslný souhlas všech členů.

V diskusi o posledním dění v Úsvitu chybí odpověď na otázku, jak mohlo ministerstvo vnitra registrovat stanovy zjevně použitelné jen ve chvíli vzniku.

Nebo si umíte představit 30.000 lidovců, jak se scházejí na fotbalovém stadionu, aby spolu s předsedou přijali nového člena?

Autor je novinář, pracuje v Masarykově demokratické akademii a dvouměsíčníku Listy.  

Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty  Publikováno se souhlasem vydavatele.