Když veřejnost ještě měla přístup do Poslanecké sněmovny, tak na schůzi jejího VoV (tj. volební výbor, jemuž se v praxi přezdívá „mediální“) k bodu o tzv. „výroční zprávě“ Rady pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV) sdělil v rámci diskuse k tomu bodu mediální odborník Petr Štěpánek faktické informace o tom, že RRTV za deset let, co je tzv. zastupující složkou státu v soudním sporu o náhradu platů bývalým členům té rady, tak že tato RRTV za těch 10 let zatím ještě až doposud neučinila žádný (podle zákona platný) relevantní právní úkon - a to nota bene ani vůči soudu (jak v řízeních na první soudní instanci, tak ani v odvolacích řízeních). Přítomní poslanci (tj. členové toho výboru) tuto Štěpánkovu informaci slyšeli asi poprvé v životě? A řada z nich asi až do té doby asi neměla tušení, že nějaké takové soudní řízení (tou dobou už asi 16 let) dosud stále ještě probíhá? Natožpak aby bylo už dávno vyřešeno a spravedlnosti učiněno zadost. Řada z těch poslanců byla tou informací krajně překvapena. Inu, aby také ne! Jenže od té doby se už bezmála další rok s rokem sešel, a nic. Nikdo z nich pořád nic. A to i přes to, že pak nedlouho poté Petr Štěpánek dotčenou problematiku přehledně popsal i ve svém článku s názvem „Hromádka peněz a Rada na baterky“ (ze dne 15.06.2020, zdroj: Neviditelný pes). Dovolím si tedy zde jen malinkou citaci z toho velmi zajímavého a velice podnětného článku Petra Štěpánka:

„…je to fakt síla, když šéf jednoho z centrálních orgánů státní správy lže na půdě poslanecké sněmovny, až se mu od úst práší. Stalo se tak minulý týden během jednání Volebního (mediálního) výboru, kdy padla otázka, zdali Rada pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV) coby kolektivní orgán někdy projednala či projednávala své kroky ve sporu o náhradu škody, jejž vede se svými bývalými členy. Jde o spor, ve kterém šestice bývalých radních (jsem jedním z nich) zažalovala předsedu vlády za své nezákonné odvolání z roku 2003. Předseda rady Ivan Krejčí odpověděl, že ano, že projednávala. Ale je to lež jako věž… za samotný průběh sporu už rada zodpovědná je. Už víc než deset let! A pravdou rovněž je, že to je rada, kdo celý ten spor uměle natahoval a natahuje. Jenže ve skutečnosti je to ještě mnohem horší. Formálně se soudíme s Radou pro vysílání, ve skutečnosti však s jakýmsi panem Hromádkou ze Zlína. Rada jako centrální orgán státní správy sice disponuje vlastními právníky, ba dokonce má celé své vlastní právní oddělení, sídlí v Praze a v Praze se rovněž odehrávají všechny soudy, ale zastupuje ji pan Hromádka ze Zlína. Prý na základě jakési kouzelné mandátní smlouvy z roku 2005. Ano, čtete dobře. Údajné pověření k zastupování ve sporu, který započal v roce 2008, je z roku 2005. Zajímavé! Tahle kouzelná smlouva panu Hromádkovi umožňuje účtovat si za každý provedený úkon částku v řádu desetitisíců. Bez ohledu na výsledek. No nekupte to! Takže, aby tomu rozuměl úplně každý. Předseda RRTV Ivan Krejčí lže jako malý kluk. A je to snadno dohledatelné. Rada jako kolektivní orgán nikdy neprojednala ani neodhlasovala, že právě v tomto sporu ji má zastupovat jakýsi externí advokát ze Zlína. Rada nikdy neprojednala ani neodhlasovala žádnou strategii ani svůj postoj k celé věci. Rada jako kolektivní orgán nikdy neprojednala nabídku protistrany na smírné řešení. Rada jako kolektivní orgán nikdy nejednala ani nehlasovala o tom, zda se dál a dál odvolávat a natahovat spor do nekonečna. Rada jako kolektivní orgán vůbec netuší, jaké nesmysly a nestoudnosti pan Hromádka jejím jménem u soudu vykládá a jak nemravné praktiky používá. Kdyby rada o čemkoli takovém jednala, existovaly by příslušné jednací body, existoval by o tom zápis a existoval by protokol, jak kdo hlasoval. Nic takového neexistuje. Rada panu Hromádkovi pouze posílá další a další peníze…“