Když veřejnost ještě měla přístup do Poslanecké sněmovny, tak na schůzi jejího VoV (tj. volební výbor, jemuž se v praxi přezdívá „mediální“) k bodu o tzv. „výroční zprávě“ Rady pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV) sdělil v rámci diskuse k tomu bodu mediální odborník Petr Štěpánek faktické informace o tom, že RRTV za deset let, co je tzv. zastupující složkou státu v soudním sporu o náhradu platů bývalým členům té rady, tak že tato RRTV za těch 10 let zatím ještě až doposud neučinila žádný (podle zákona platný) relevantní právní úkon - a to nota bene ani vůči soudu (jak v řízeních na první soudní instanci, tak ani v odvolacích řízeních). Přítomní poslanci (tj. členové toho výboru) tuto Štěpánkovu informaci slyšeli asi poprvé v životě? A řada z nich asi až do té doby asi neměla tušení, že nějaké takové soudní řízení (tou dobou už asi 16 let) dosud stále ještě probíhá? Natožpak aby bylo už dávno vyřešeno a spravedlnosti učiněno zadost. Řada z těch poslanců byla tou informací krajně překvapena. Inu, aby také ne! Jenže od té doby se už bezmála další rok s rokem sešel, a nic. Nikdo z nich pořád nic. A to i přes to, že pak nedlouho poté Petr Štěpánek dotčenou problematiku přehledně popsal i ve svém článku s názvem „Hromádka peněz a Rada na baterky“ (ze dne 15.06.2020, zdroj: Neviditelný pes). Dovolím si tedy zde jen malinkou citaci z toho velmi zajímavého a velice podnětného článku Petra Štěpánka:

„…je to fakt síla, když šéf jednoho z centrálních orgánů státní správy lže na půdě poslanecké sněmovny, až se mu od úst práší. Stalo se tak minulý týden během jednání Volebního (mediálního) výboru, kdy padla otázka, zdali Rada pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV) coby kolektivní orgán někdy projednala či projednávala své kroky ve sporu o náhradu škody, jejž vede se svými bývalými členy. Jde o spor, ve kterém šestice bývalých radních (jsem jedním z nich) zažalovala předsedu vlády za své nezákonné odvolání z roku 2003. Předseda rady Ivan Krejčí odpověděl, že ano, že projednávala. Ale je to lež jako věž… za samotný průběh sporu už rada zodpovědná je. Už víc než deset let! A pravdou rovněž je, že to je rada, kdo celý ten spor uměle natahoval a natahuje. Jenže ve skutečnosti je to ještě mnohem horší. Formálně se soudíme s Radou pro vysílání, ve skutečnosti však s jakýmsi panem Hromádkou ze Zlína. Rada jako centrální orgán státní správy sice disponuje vlastními právníky, ba dokonce má celé své vlastní právní oddělení, sídlí v Praze a v Praze se rovněž odehrávají všechny soudy, ale zastupuje ji pan Hromádka ze Zlína. Prý na základě jakési kouzelné mandátní smlouvy z roku 2005. Ano, čtete dobře. Údajné pověření k zastupování ve sporu, který započal v roce 2008, je z roku 2005. Zajímavé! Tahle kouzelná smlouva panu Hromádkovi umožňuje účtovat si za každý provedený úkon částku v řádu desetitisíců. Bez ohledu na výsledek. No nekupte to! Takže, aby tomu rozuměl úplně každý. Předseda RRTV Ivan Krejčí lže jako malý kluk. A je to snadno dohledatelné. Rada jako kolektivní orgán nikdy neprojednala ani neodhlasovala, že právě v tomto sporu ji má zastupovat jakýsi externí advokát ze Zlína. Rada nikdy neprojednala ani neodhlasovala žádnou strategii ani svůj postoj k celé věci. Rada jako kolektivní orgán nikdy neprojednala nabídku protistrany na smírné řešení. Rada jako kolektivní orgán nikdy nejednala ani nehlasovala o tom, zda se dál a dál odvolávat a natahovat spor do nekonečna. Rada jako kolektivní orgán vůbec netuší, jaké nesmysly a nestoudnosti pan Hromádka jejím jménem u soudu vykládá a jak nemravné praktiky používá. Kdyby rada o čemkoli takovém jednala, existovaly by příslušné jednací body, existoval by o tom zápis a existoval by protokol, jak kdo hlasoval. Nic takového neexistuje. Rada panu Hromádkovi pouze posílá další a další peníze…“

Tolik citace části z toho článku Petra Štěpánka, který sice není právník, ale (jakožto zkušený publicista a mediální analytik) tu uvedenou část dotčené kauzy popsal (de facto i de iure) velmi přesně a výstižně, a pochopitelně tak, aby tomu mohl porozumět skutečně každý (ať už právní, i mediální laik, či do věci zcela nezasvěcený odborník).

Petr Štěpánek při tom přesně udeřil hřebík na hlavičku i v tom, že bakalář Ivan Krejčí, coby předseda té RRTV tam neměl pravdu, a že poslance volebního výboru řekněme - no, poněkud mystifikoval, a s ním i tam tehdy přítomný Ing. Petr Bartoš, jakožto vedoucí úřadu RRTV - a tedy úředník, co je povinen mít i v tom přehled (stejně, jako i předseda té rady). Avšak ani jeden z nich ten přehled nemá. Zatímco Petr Štěpánek má ten přehled mnohem lepší, než tito dva odpovědní činitelé, co mají oproti Petru Štěpánkovi navíc i podporu právníků z úřadu RRTV, a v daném případě navíc ještě zcela nadstandardně také i podporu externího právníka (advokáta ze Zlína). A to - na rozdíl od nich - Petr Štěpánek za to není vůbec placen. A natož tak velmi štědře placen z peněz daňových poplatníků, jako oni. (A kdo ví, třeba by se i v té souvislosti leckdo leckde mohl také podivit nad tím, že to nikomu odpovědnému nevadí - třeba ani těm orgánům, co mají tu RRTV, a její úřad, i ty vedoucí funkcionáře pravidelně a důsledně kontrolovat. A kdo ví, možná by pak nějaké té pozornější kontrole pak už neuniklo třeba ani to, že ten externí advokát JUDr. Zdeněk Hromádka je ze Zlína, že i ten vedoucí úřadu Rady Ing. Petr Bartoš byl ještě před několika lety také ze Zlína, a že se oba už dlouhou řadu desetiletí dobře znají, atd., že úřad Rady disponuje celou řadou skvělých a zkušených právníků, a že i celá Praha oplývá spoustou advokátů. Kdo chce vidět, ten se podívá, a vidí. A kdo chce myslet, ten se zamyslí a dovtípí. Má to ale jednu malou podmínku - chce to chtít.)

Třeba by se kdekdo kdekoliv mohl podivit i nad tím, že ty kontrolní složky nezajímalo zatím ani to, kolik už daňové poplatníky (prostřednictvím rozpočtu RRTV) stály služby za toho externího advokáta, a to i přes to, že ten úřad RRTV má dost svých vlastních právníků v pracovním poměru - a tedy jak se říká „ve mzdě“. A to pak zejména, když ten externí advokát vyčíslil ty své služby už někdy zjara 2005 (a tedy zhruba v půlce své dosavadní advokátské mise pro tu Radu) na 763.134,90 Kč - kolik by tedy mohly činit jeho náklady od té doby - tedy za dalších pět let? Kdyby to bylo analogicky jen zhruba 2x tolik, pak by to bylo už 1.526.269,80 Kč - což bratru počítáno není zrovna málo za takhle právně jednoduchou věc, jakou je vcelku standardní žaloba o náhradu škody, resp. náhradu platů. Inu, kdo ví - možná, že ani takové peníze té RRTV v tom jejím rozpočtu nechybí - možná to ta RRTV ani nepozná, takže možná, že jí to zase až tak moc nezajímá. Z vlastní kapsy toho předsedy té Rady a toho vedoucího úřadu to přeci nejde - a jak se říká, tak „z cizího krev neteče“…

Nicméně - kdo ví, možná by si také v této souvislosti leckde leckterý občan, volič a daňový poplatník mohl položit i takovou malou předvolební předběžnou otázku, jestli by i tyhle podivnosti mohlo přikrýt (či dokonce skrýt) cosi, jako taková kovidová mlha zapomnění? Která z těch mlhovin by to asi tak chtěla risknout? Inu, uvidíme…