Zatímco nebohou veřejnost válcuje mediální buldozer balábile takřka masopustní euforie proklamovaných vítězů letošních voleb do Sněmovny, přičemž povolební guláš v kotli tuzemské politiky skoro ve stylu „hrnečku dost“, tak mezitím na pozadí probíhají před-procedurální přípravy k ustavení sněmovních orgánů (tj. rozdělení funkcí, atd.) včetně potřebné, resp. nutné dílčí agendy, kterou je mimo jiné ustavení poslaneckých klubů těch jednotlivých parlamentních stran. Takže poslanci těch stran se v předchozích dnech sešli a dohodli se na ustavení svých poslaneckých klubů a na jejich vedení. Nicméně vzhledem k tomu, že letošní situace kolem voleb je hned v několika směrech poněkud specifická, tak je tu jedno tak trochu ošemetné „jenže“ (jak už to tak někdy v tuzemsku bývá). Totiž – asi trochu (?) diskutabilní bude to, zda si těch 5 politických stran spojených před tím do 2 volebních koalic (čili do „SPOLU“ a do „PirSTAN“) teď po volbách právě před pár dny ustavilo ty své poslanecké kluby svých stran skutečně čistě v souladu se zákonem, jasně a bez pochybností, co by z toho pak mohly vzniknout. A „už je to tady, už je to tady …“ jak se druhdy i nedávno někde skandovalo (i bez roušek). Takže teď trochu té suché právní nudy. Nudy?

Jednací řád Poslanecké sněmovny (coby dolní komory Parlamentu ČR) má formu zákona, čili mí obecnou platnost – a zejména a v první řadě tedy pro poslance, coby členy zmíněného sboru zákonodárců, pro jejich infrastrukturu, i pro tzv. parlamentní politické strany a jejich aparáty. Jednací řád je (resp. měl by být) pro poslance biblí jejich procedury. Je to zákon č. 90/1995 Sb., v platném znění. Přičemž jedno jeho ustanovení – konkrétně § 77 odst. 5 – mimo jiné předepisuje, že: "K ustavení poslaneckého klubu na začátku nového volebního období jsou oprávněni poslanci zvolení do Sněmovny za samostatně kandidující politickou stranu. K ustavení klubu podle věty první je třeba nejméně tří poslanců."
A pak je tu ještě k tomu tématu i ustanovení § 106 citovaného zákona, kde se praví, že: „Návrhy na kandidáty pro volbu předsedy Sněmovny, místopředsedů Sněmovny, předsedů výborů a komisí Sněmovny a na nominaci ověřovatelů Sněmovny podávají volební komisi písemně poslanecké kluby; poslanecké kluby navrhují též členy výborů a komisí Sněmovny a návrhy na jejich počty.
Členy volební komise navrhují poslanecké kluby. Volební komisi ustavuje podle zásady poměrného zastoupení skupina poslanců delegovaná poslaneckými kluby na základě parity.“… A tak dále.

Z toho lze prostou logikou dovodit, že poslanci (členové polit. stran) z volební koalice "SPOLU" i z volební koalice "PirSTAN" podle Jednacího řádu teď nemůžou ustavit ony poslanecké kluby jednotlivých stran (čili za 1. ODS, TOP09, KDU-ČSL, ani za 2. Piráti, STAN), protože strany sdružené v těch předvolebních uskupeních v reálu nekandidovaly samostatně. Takže jestli si teď ty strany ustavily poslanecké kluby, tak to ASI neudělaly v souladu s kogentní dikcí zákona, no a bylo by to tedy tzv. contra legem (event. při soft hodnocení by to bylo extra lege, ale spíš je to asi víc proti tomu zákonu (nota bene, když to ustanovení je kogentní). Navíc klub si nemůžou ustavit ani jako "povolební" uskupení, protože ani jedno z těch předvolebních / a event. i "povolebních" uskupení není samo o sobě politickou stranou (ani de facto, ani de iure).

Takže ustavit poslanecký klub (zcela nepochybně a procedurálně čistě v souladu se zákonem) teď tedy může jenom ANO a SPD – což tyto dva politické parlamentní subjekty také nedávno řádně udělaly.

V důsledku toho předvolebního spojování v takovém rozsahu a hlavně za jistým účelovým záměrem tu nastala zajímavá (a ve Sněmovních dějinách POPRVÉ za 32 resp. 30 let = od roku 1990 v příp. tehdejší ČNR resp. potom od 1993 pak v případě nastoupivší Sněmovny) situace vskutku historicky neobvykle rozsáhlá – když 5 ze 7 sněmovních stran na počátku volebního období by nemuselo mít zcela řádně, jasně a nepochybně ustavené vlastní poslanecké kluby (a patrně nebudou mít možnost a možná ani chuť včlenit se buď do klubů ANO anebo SPD, protože to by asi ani pro forma nemohlo fungovat). Jednací řád by si zřejmě s absencí 5 poslaneckých klubů uměl poradit, ale pro těch 5 stran už by to asi bylo trochu složitější.

Každopádně to asi bude aktuálně dost zajímavá situace už v nastávajícím procesu vyjednávání zástupců 2 řádně ustavených poslaneckých klubů se zástupci 5 stran (nyní zatím asi de iure bez poslaneckých klubů, anebo s kluby ustavenými dubiózně) o stavení orgánů Sněmovny, a o složení jejích výborů, podvýborů, komisí, o jejich vedení, atd. Další zajímavá situace asi bude pak při jednání v rámci schůzí, protože těch 5 stran bez klubů nebude s to uplatnit v proceduře, např. přednostní práva předsedů klubů, přerušení jednání na poradu, atd., atd., atd. To všechno (a možná, že nejen to) by tu tedy už brzy mohlo nastat. Nepochybně na to zareaguje i to zatím ještě stávající vedení Sněmovny, které je ve výkonu svých funkcí až do 21. října, kdy skončí toto 8. volební období a započne to 9. volební období v historii Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR.

Nepochybně k tomu bude (a možná, že už je) k dispozici předsedovi Sněmovny i odborné právní stanovisko legislativního odboru Sněmovny – už i proto, že tento odbor je tu také k tomu, aby v takových případech poradil. A leckdo leckde i jinde by si možná uměl představit, že to stanovisko se pravděpodobně bude snažit situaci uklidnit třeba i v tom směru, že se de iure zase až tak moc nestalo, že je to v intencích toho zákona, a že to tu v předchozí historii Sněmovny už bylo, apod. Pochopitelně to lze očekávat, zejména když se to týká hned 5 parlamentních stran v té jejich 108 koalici, a navíc – když by to mohl být mediální „kasaštyk“ na delší dobu. Kdo je z branže, ten si to umí živě představit. Až budeme (jestli tedy budeme) znát konkrétní obsah toho stanoviska legislativního odboru, tak se může rozvinout právní diskuse na to téma. Zatím je to ale tak (a právníci s dlouholetou zkušeností z branže parlamentní infrastruktury to asi dobře vědí), že ta shora citovaná ustanovení zákona jsou kogentní a mají dost rigidní povahu, takže tu asi není moc prostoru k právnímu kutilství a voluntarismu některých rádců z různých lobby kolem politických stran. Za předchozích 32 let v tuzemsku ten stav toho právního řádu bohužel „vypadá tak, jak vypadá“, no a jak lze čím dál víc a hlasitěji slyšet ze sféry vox populi, tak občanům, voličům a daňovým poplatníkům už asi dochází jejich svatá trpělivost. A soudě podle toho, co se proslýchá od některých ekonomů, tak asi bude přituhovat. Což by mohl být katalyzátor (urychlovač reakce). A kdo to vyloučí? Konkrétně ta shora popsaná situace (zjevně asi nikoli profesionální a nikoli bezchybná) zcela jasně nevznikla zaviněním ANO a SPD – tyto subjekty jsou v tomhle případě apriorně z obliga. Ale stín z toho (i jeho důsledky) by mohl dříve či později dopadnout i na ně – pokud lid pak už nebude mít čas a chuť řešit nějaké ty detaily, atd. To by si měli uvědomit i v ANO a v SPD skutečně všichni odpovědní lidé. Je jasně a zřetelně nabíledni, že za předchozí dva roky je situace ve společnosti dost napjatá, a že nervozita stoupá s každým dnem…

Každopádně tu asi někdo z infrastruktury, lídrů, aj. odpovědných lidí z těch stran té 108 koalice něco podcenil, či přehlédl („nebo oboje“), a to jak v období před volbami, tak i po volbách. Při to odborná i obecná veřejnost asi nemůže nevidět, ani to, že tu proceduru a ten zákon o Jednacím řádu by ti lidé ze 108 koalice a její infrastruktury měli znát – a zejména ti, co jsou ve Sněmovně už delší dobu. (Avšak i jen 1 volební období by mělo stačit na to, aby se všichni ten zákon a tu proceduru naučili alespoň tak, aby pochyby toho typu vůbec nemohly nastat). Voliči a celá veřejnost vlastně teď v důsledku toho možná ani nemůže zcela a v klidu důvěřovat ani těm 108 poslancům z těch dotčených politických stran té 108 koalice, což je nejen právě pro jejich voliče, ale i pro celou veřejnost nepříjemně překvapivé, a možná dokonce i alarmující.