Za pár dní další náhodička prožene mediální pavlačí další díl té media-novely. A to o daru prezidenta (v roli kajícníka). Daru ve výši pokuty za ten hřích toho bezpřilbí. Čili daru, co je přibližně jako cena vstupenky na akci, co se koná (dost daleko od Rtyně v Podkrkonoší) až v Kladrubech u Benešova, kde se léčí po úrazech i motorkáři. Že by zase ta solidarnošč? Nebo že by už i svědomí? „Nebo voboje?“ Řečeno s hláškou z filmu. Možná. Třeba jo, třeba ne. („Nelze ověřit.“) V tom prvním díle ve Rtyni ještě to svědomí nehrálo. V druhém díle v Kladrubech to svědomí už hraje. A je štědré. Je údajně („nelze ověřit“) vyšší, než ta pokuta, co nebyla, protože ani být nemohla.

Inu, ta shoda těch náhodiček štymuje asi jako schematismus těch tele-novel (a nejen těch letních). Leckde se může najít leckdo, či kdokoli kdekoli, kdo stále ještě zdravě a nezávisle myslí svým vlastním a mediálně nedeformovaným selským rozumem. A ten by si (možná kacířsky) mohl tyhle náhodičky logicky srovnat do souvislostí, a to např. o snaze dvorních píáristů vylepšit Hradní obraz v očích nejen podhradí, ale všech až k hranicím se zemí krále Miroslava, nebo ještě dál … („Nelze ověřit.“) To dá rozum - kolem daru ve výši menší pokuty by kdovíjak velký a dlouhý mediální humbuk udělat nešel, ale když pár dní před tím přistihnou prezidenta na mašině bez přilby, tak to už je jízda. Jak v tom americkým filmu. Reklama jako Brno a jen za dva tisíce ká. Bingo!