Parlamentní volby se blíží, proto většinové mínění veřejnosti nemohou politici (na pár měsíců) ignorovat. Způsobilo to mimo jiné "uklizení" ministra Dienstbiera a tím částečné oslabení neobolševické kliky v sociální demokracii. Tento týden utržilo toto vlivné neziskově-revoluční křídlo ve vládě další tvrdou ránu. Vlajková loď socialistů, za níž prohlásil premiér Sobotka zákon o sociálním bydlení (který připravovali ruku v ruce ještě Jiří Dienstbier s ministryní Michaelou Marksovou), vládou neprošel.

Past na demokracii

I přes masivní nátlak neziskovek se sociální demokracii nepodařilo přesvědčit ministra financí Babiše, aby souhlasil s takovouto distribucí moci do rukou aktivistů a pokrokářů. Odložení zákona by mohlo přinést naději, že se tento výdobytek do konce volebního období nepodaří prohnat legislativním procesem.

V případě, že by se ministři za ANO, k nimž se na koaliční radě později přidali i někteří lidovci, proti zákonu nepostavili, znamenalo by to zásadní průlom do zastupitelské demokracie v naší zemi - a toho si byli také předkladatelé dobře vědomi. Proto ten lítý boj.

Za nevinně vyhlížejícím zákonem se ve skutečnosti skrývá past, která by zbavila kompetencí volené zástupce občanů v jednotlivých obcích, aby nadále mohli rozhodovat o tom, koho ve svých obecních bytech ubytují. Návrh zákona o sociálním bydlení totiž zvýhodňuje ty, kteří nikde nepracují, neodvádějí žádné daně, flákají se na úkor daňových poplatníků a berou sociální dávky, které v kombinaci s dalšími výhodami mnohdy převyšují příjmy většiny řádných zaměstnanců veřejné i privátní sféry.

Babiš šlápl aktivistům na hračky

Po schválení zákona by těmto lidem, z nichž velkou část pochopitelně tvoří nepřizpůsobiví Romové, vznikl nárok na téměř bezplatné bydlení. Obce by měly povinnost vytvořit sociální byty na svém území. Fakticky by to znamenalo, že i do těch nejmenších vesniček, které nemají dosud to štěstí jako větší města - nevznikly tam dosud ghetta - by se nastěhovaly potřebné rodiny, a obec by jim ještě musela poskytnout zázemí. To vše povinně, bez možnosti, že by tyto "kvóty" na nepřizpůsobivé mohla obec odmítnout. Nemluvě o tom, že by se tak potichu mohly připravovat byty pro imigranty, které k nám chce hned po volbách establishment EU přesunout.

Právě tuto klíčovou část zákona ve vládě odmítl Andrej Babiš, čímž narušil celou konstrukci pasti: "Měl by o tom rozhodovat starosta obce, ten o tom má nejlepší přehled, kdo potřebuje sociální bydlení," míní ministr financí.

Dienstbierovy a Marksové expertní týmy šly ale ve svém projektu ještě dále. Aby upevnili moc svých struktur a zároveň včlenili neziskový sektor do rozhodování, navrhli socialisté vytvořit jakýsi superúřad, jenž by rozděloval nepřizpůsobivé do jednotlivých lokalit, mapoval možnosti bydlení a sankcionoval neposlušné starosty obcí, kteří by se těmto úředníkům vzepřeli. I tento pilíř "bytové reformy" Babiš narušil: "Hlavně by se mělo definovat, kdo na to bydlení má nárok. Zřizovat nový úřad, aby to dělali úředníci z Prahy, je špatná cesta."

Nezisková mobilizace

Podle návrhu ČSSD nemělo jít rozhodně o žádné troškaření. V úřadu by byly zaměstnány stovky aktivistů, kteří by tak získali jednak skvěle placené posty, jednak značnou moc. Stali by se tak prakticky "kvótovým" dohlížecím orgánem, jak o tom sní představitelé EU, kteří by s tímto "ministerstvem pro vnitřní migraci" udržovali čilý kontakt. Je proto jasné, že kromě kvót o přerozdělování našich nepřizpůsobivých, by se vzápětí tento úřad zaměřil i na "dovoz" imigrantů přímo do obcí.

Pokud by se podařilo prosadit vznik úřadu ještě do konce volebního období Sobotkovy vlády, bylo by jeho zrušení obtížné, neboť by se na tyto úředníky-aktivisty vztahoval služební zákon, který prakticky neumožňuje státního úředníka propustit, a úřad tak zrušit.

Proto také byla vyhlášena za zákon doslova "nezisková mobilizace" a Kavárna vytáhla do boje s plnou polní. Na 80 organizací i známých "osobností" vyzvalo vládu, aby do konce ledna schválila návrh zákona o sociálním bydlení, jinak se podle nich nestihne do voleb prosadit.

Před Strakovou akademií pak demonstrovali aktivisté z hnutí Mít svůj domov, které sdružuje hned několik desítek neziskovek zabývajících se sociálním bydlením. Aktivisty před Strakovkou podpořili svojí přítomností i ministryně práce a sociálních věcí a místopředsedkyně ČSSD Michaela Marksová a Dienstbierův nástupce z ČSSD, ministr pro lidská práva Jan Chvojka.

Neziskovky na koni

Je třeba si v tomto kontextu znovu uvědomit, jakou roli v tom všem hrají neziskovky, luxusně placený katalyzátor současné společenské krize. Již dávno neplatí, že jde o hloučky altruistů pomáhajících potřebným. Většina velkých takzvaných neziskovek jsou těmi nejvlivnějšími a nejagresivnějšími lobbistickými zájmovými spolky, které se v politických kruzích pohybují.

Neziskovky prorostly médii, univerzitami, byznysem i politikou. Vytvářejí vlivné a neprostupné sítě. Pod jejich tlak se již dostávají i soudy. A při tom se stále prezentují jako šiřitelé dobra.

V Maďarsku si na neziskovky placené z kapsy George Sorose, kmotra všech těchto spolků v celosvětovém měřítku, rozhodl posvítit premiér Viktor Orbán. Jeho záměry posiluje vítězství Trumpa v USA a naděje na vítězství národních stran ve většině evropských států.

Jedná se o velmi důležitý krok, neboť Sorosovy neziskovky jsou přímo odpovědné za organizaci a řízení toku imigrantů do Evropy. Podle Szilárda Németha, viceprezidenta vládní strany "je třeba se Sorosovými neziskovkami zamést, neboť slouží globálním kapitalistům a zároveň posilují zničující ideologii politické korektnosti napříč národními státy." Již brzy proto začnou maďarští zákonodárci projednávat zákon, který by jim umožnil provádět v hospodaření neziskových organizací státní audit.

A další kroky proti těmto Pátým kolonám budou brzy následovat. Smrtící pro ně bude především zákaz jejich financování ze zahraničí - tak jako to udělali v Rusku. Ostatně tentýž zákon dávno platí i v našem největším vzoru - Spojených státech. A protože formálně je Brusel stále ještě také zahraničí, brzy by zůstaly na suchu. V Maďarsku možná.

Pud sebezáchovy

Tak daleko jako Orbán naši současní vládní politici ovšem jen tak nepůjdou. Naděje, že se podaří náš neziskovkami upletený nebezpečný zákon o sociálním bydlení zcela zablokovat, tu však je. Zůstává velkým otazníkem, zda může v rámci nějaké jiné budoucí politické reprezentace vzniknout skutečně racionální zákon o sociálním bydlení. Takový, který by řešil tíživou situaci skutečně potřebných. Nikoli "zašívárna" multikulturní levicové lobby coby beranidlo proti zbytkům zastupitelské demokracie v naší zemi. Ta právě na komunální úrovni ještě v mnohém vzdoruje - na rozdíl od úrovně celostátní.

Před blížícími se parlamentními volbami Sobotka a neomarxisté z ČSSD každopádně narazili na pragmatického Babiše a instinktivní obavy lidovců ze stále nespokojenějších voličů. Vypadá to, že jen ČSSD je ochotna spáchat demonstrativně politickou sebevraždu otevřeným zvýhodňováním problematických menšin a cílenou destrukcí zbývajících spořádaných komunit v naší zemi.

Se Sobotkou v čele ostatně ani nic jiného nelze očekávat. Pochopí to ČSSD ještě před volební popravou?

Vyšlo na protiproud.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele