Uprostřed náměstí bílý pomník obětem revoluce. Tady to všechno začalo po posledním Causescově projevu. Tady také byli první mrtví. Vzpomínalo se i na jiných místech, kudy kráčely před 25 lety dějiny. Kolegové z Radia Romania mi vyprávěli, jak k budově rozhlasu přišli demonstranti a chtěli zprávu o pádu Ceausesca oznámit všem Rumunům. Tehdy jim dveře přišel otevřít tehdejší redaktor vědeckých pořadů Alexandru Mironov.

Když dav začal lomcovat dveřmi, seběhl s dalšími kolegy do vrátnice, kde stálo 10 vojáků s připravenými kalašnikovy. Začal je přesvědčovat, aby nestříleli a opustili vrátnici. Chvíli se na sebe dívali a nikdo se nepohnul. Pak dal velitel vojákům pokyn a ti v mžiku zmizeli zadním východem. Alexandru Mironov vzal z davu 10 lidí a zavedl je do studia. Do celé země pak volali: Bratři Rumuni, diktátor padl, jsme všichni svobodní.

Moci se ujala Fronta národní spásy vedená pozdějším prezidentem Ionem Illiescem. V atmosféře chaosu, nedůvěry a strachu ještě po pádu Ceausesca zahynulo přes 800 lidí. Dodnes nikdo spolehlivě nevyjasnil, proč bylo obětí tolik. A většina Rumunů už po tom ani moc nepátrá. 

Podle toho, co mi sami obyvatelé Bukurešti řekli, 90% těch, kteří padli až po 22. prosinci byli obětmi zmatku, kdy se mezi lidi dostalo mnoho zbraní lidových gard a občané ve strachu bránili buď sebe před domnělými teroristy, nebo stříleli na ty, o kterých si mysleli, že jsou přívrženci Ceausesca.

Na náměstích Bukurešti se 25 let po revoluci vršily u pomníků padlých hrdinů věnce a kytice, které poslaly státní úřady. Občanská společnost se v Rumunsku začala rodit teprve před pár lety. Těch, kteří vzpomínali na oběti revoluce, byly možná i proto sotva stovky.

Při kladení věnců k památníku obětí revoluce na Univerzitním náměstí v Bukurešti hlídalo prostor asi 30 uniformovaných policistů. Na chodnících jich postávaly další desítky v civilu. Celé shromáždění natáčeli z různých úhlů na video. Nebylo úplně jasné, proč musí pietní vzpomínce asistovat tolik tajných policistů. 

Když přišel na řadu věnec, který poslal exprezident Traian Basescu ozvalo se z davu bučení a pak i hlasité volání po demisi vlády premiéra Victora Ponty. Rumuni vládě vyčítají, že slíbila přilepšit lidem zraněným za revoluce k důchodům. Nic se ale nestalo a bývalí revolucionáři si stěžují na bídné životní podmínky.Lidé volali nejen: Pryč s Pontou, ale i Illiescu má na rukách krev. Na silnicích se objevily také nápisy typu: Hrdinové zemřeli, ale rudý mor stále žije.

Na ulicích Bukurešti už nebyly tisíce lidí jako v prosinci 89. Hodně z těch, se kterými jsem mluvil, mrzelo, že památku obětí revoluce nepřišli uctít, ti co ji zažili. Že už se na dobu hladu a nesvobody pozvolna zapomíná.

Svíčku u pomníku na náměstí Univerzity zapálil také 45letý pan Nicolae. Byl tehdy na náměstí a pomáhal zraněným. Bylo mu smutno z toho, jak krátká je lidská paměť. Přišel i s 11letou dcerkou a jak mi řekl, vydali se pak spolu na další místa, která on má z roku 1989 v živé paměti. Vyprávěl jí o době, kdy lidé začínali znovu žít a kdy se každý s každým dělil o poslední krajíček chleba. 

Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty  Publikováno se souhlasem vydavatele.