Operativní složky bezpečnostních orgánů státu jsou doslova zdevastované, přitom bez jejich precizního fungování není možné odhalovat a dokumentovat latentní a vysoce nebezpečnou trestnou činnost. Skvěle fungující operativa je současně pro stát s ohledem na státní výdaje na bezpečnost velmi levná.

Místo toho již léta vidíme nárůst "šmírování" všech a všude, což je odrazem neschopnosti operativců infiltrovat do zločineckého prostředí a realizovat vysoce nebezpečnou trestnou činnost, o té latentní už vůbec nemluvě. A samozřejmě je to extrémně drahé. Jak na pořizování technologií, tak na analýzu dat. A hlavně, hlavy organizovaného zločinu žádný plošný monitoring nikdy nemůže odhalit. A pokud zůstanou tito lidé nedotčení, zločin prostě bude bujet dále. Kdo jiný by toto měl vědět, nežli osoby odpovědné za bezpečnost v naší zemi?

Doslova v šoku jsem však z toho, že je laické veřejnosti zavádění těchto plošných monitorovacích opatření prezentováno jako jediné možné řešení na poli boje proti zločinu. To je zcela účelová manipulace, která sleduje úplně jiné cíle, nežli je starost o bezpečnost obyvatel. A to není možno dále tolerovat.

Jako bývalý operativec Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu služby kriminální policie a vyšetřování (zkráceně ÚOOZ) si moc dobře pamatuji, jak se po založení tohoto útvaru v roce 1995 tehdy pracovalo. A to šlo o dobu, kdy Česká republika byla doslova "Klondaikem" na poli zločinu. Tehdy si naše území parcelovaly a rozdělovaly na sféry vlivu zločinecké organizace vzniklé po rozpadu bývalého Sovětského svazu, čínské Triády, balkánské drogové kartely, převaděčské bandy, sólo žoldáci mající přístup k vojenskému materiálu po stahování sovětských vojsk z celého východního bloku a do toho vyrůstali naši mafiáni, kteří měli vstupní kapitál od bývalých veksláků atd. Například s požadováním "výpalného" se v té době setkal snad každý druhý podnikatel, kterému se dařilo a pokud to přežil bez fyzické či majetkové újmy, tak může mluvit o velkém štěstí a rodiny se z toho mnohdy nevzpamatovaly dodnes.

ÚOOZ byl tehdy čistě operativní útvar kriminální policie s celorepublikovou působností, stojící zcela mimo klasickou strukturu kriminální policie - tedy mimo stupně okres, kraj a Ředitelství služby kriminální policie na Policejním prezídiu ČR. "Vyšetřovačka" byla tehdy jinou organizační součástí, které jsme po realizaci zločinců vše předávali k následnému administrativnímu zpracování pro státního zástupce. Na rozdíl od prezentace ve filmech je práce vyšetřovatele ve skutečnosti v drtivé většině času nudná administrativní činnost, aby si to další stupeň orgánů činných v trestním řízení byl vůbec ochoten převzít a ve státní mašinerii to posunout dál. Dnes je kriminální policie a úřad vyšetřování spojen v jedno a je to správně, protože to procesní stránku trestního řízení přeci jen trochu urychlilo.

ÚOOZ měl odhalovat a realizovat zejména latentní kriminalitu povahy obecné kriminality. Nezní to moc akčně, ale ve skutečnosti jde např. o násilnou trestnou činnost, obchod se zbraněmi, drogovou problematiku (tehdy byla Národní protidrogová centrála součástí ÚOOZ), terorismus a mnoho dalšího. Hospodářskou trestnou činnost, nejzávažnější a latentní, měla odhalovat Služba pro odhalování korupce a závažné hospodářské trestné činnosti (zkráceně SPOK) , zjednodušeně, byť nesprávně, tehdy označované jako "hospodářská kontrarozvědka".

Má práce na ÚOOZ nepocházela z nápadu trestné činnosti, to měla realizovat "klasická" kriminálka. Šlo o získávání informací z kriminálně závadového prostředí o tom, že je páchána závažná trestná činnost, zločinecké uskupení se muselo infiltrovat a realizace probíhala vždy na základě předstíraného převodu věci. Podrobnosti nemohu zveřejňovat, ale ten mechanismus je jasný a pokud se dělá správně, je velmi efektivní a pro stát levný. To je zjednodušený popis operativní činnosti směřující k úspěšné realizaci u orgánů Policie ČR. U zpravodajských složek operativní činnost nesměřuje k realizaci, pouze k získání potřebných informací se kterými následně nakládají dle povahy další bezpečnostní či jiné státní orgány.

I my jsme používali operativní prostředky, ale skutečně byly vnímány jako operativní, nikoliv důkazní. Cílem jejich využití bylo potvrdit si skutečnosti, že je páchána trestná činnost, ustanovit zájmové osoby, monitorovat jejich pohyb a komunikaci atd. Nikdy a to slovo zopakuji - nikdy však, alespoň v době mé aktivní služby, nebyly tyto prostředky používány jako důkaz.

To, že jsou např. odposlechy v dnešní době používány jako důkaz je evidentní selhání práce operativců. Toto by se dít nemělo a kupříkladu na kauze Rath vidíme, jak je jejich následné využití procesně obtížné.

Jako ministr vnitra bych zavedl vysoký důraz na resortní školství a právě na operativní složky, aby začaly opět svoji činnost vykonávat tak, jak mají. Toto se musí bezpodmínečně aplikovat i u zpravodajských služeb. Operativní činnost je zcela specifická a k její výuce je potřeba přistupovat s maximální zodpovědností. A to se dnes prostě neděje.

V samostatném článku se někdy zaměřím na to, jak došlo ke zlikvidování ÚOOZ. ÚOOZ se postupem času stalo složkou, která pytlačila, kde neměla, začala se zabývat hospodářskou kriminalitou pro kterou ale původně nebyla zřízena a zcela začal převládat nápad trestné činnosti nad rozkrýváním latentní kriminality. To vše se podepsalo na jejím konci a za to může vedení tohoto útvaru. To, že tento útvar disponuje velmi citlivými údaji, ke kterým se chtěl dostat kde kdo, je samozřejmé. Je ale věcí operativců samotných, zda-li "krmí" interní systémy těmito informacemi. I za mého působení to po nás vedení chtělo, ale všichni soudní pracovníci toto dokázali obejít.

A také pro další samostatný článek si nechám operativu u Celní správy, s níž rozhodně nesouhlasím. Celní správa by neměla dělat bezpečnostní práci, to je pouze hra mocných mít vlastní bezpečností složku v resortu. Stejně jako ZAMINI (ministerstvo zahraničních věcí) by chtělo pod svá křídla Úřad pro zahraniční styky a informace (zkráceně ÚZSI - civilní rozvědku). Mimochodem, operativu u celníků - Boj proti podloudnictví - zakládaly osoby, které musely na základě "lustračního" zákona odejít od ÚOOZ.

Skvělá zpráva je, že je spousta odborně zdatných srdcařů, kteří již sice od bezpečnostních složek odešli, ale mohli by být opět reaktivováni a pomoci v budování lepších bezpečnostních složek na všech úrovních.

S ohledem na stoupající bezpečnostní rizika v celé Evropě je nezbytné se začít bezpečností zabývat zcela vážně a kvalifikovaně, což se nyní v žádném případě neděje.