Můj oblíbený ruský básník Alexandr Puškin říkal: „Zlé jazyky jsou horší než pistole!“ Měl pravdu. Namířené pistoli se v jeho době dalo čelit přímo a pokud měl člověk štěstí, podpořené navíc střeleckým uměním, tak souboj přežil. O Puškinovi víme, že minimálně to štěstí neměl. Lituji, že nemohu žít v mém oblíbeném 19. století. I s uvedeným rizikem bych v té době Hejtmanovi Karlovarského kraje Novotnému za jeho zlý jazyk pleskl přes tvář z každé strany bílou rukavicí a vyzval bych ho na souboj. V Praze ve Stromovce bychom to pak vyřídili. Tedy za předpokladu, že by Novotný byl šlechtic či důstojník. Jinak se taková situace  u dotyčného zlého jazyka řešila sešleháním bičíkem či proutkem na veřejnosti. V naší době to názorně předvedl ve festivalovém kině hotelu Thermál v Karlových Varech svého času režisér Jiří Menzel za asistence kamer.

Vzhledem k článku od Josefa Novotného, uveřejněném v Parlamentních listech 15. 11. 2013 s názvem Kdo je pan Pavel Přemysl Ries (http://www.parlamentnilisty.cz/parlament/politici-volicum/Novotny-CSSD-Kdo-je-pan-Pavel-Premysl-Ries-293510), bych pana hejtmana zařadil do skupiny zlých jazyků a celou věc bych s ním vyřídil oním proutkem. Tu příležitost nemám a tak za takový pomyslný proutek může být považována tato má odpověď na argumenty ad hominem, které pan hejtman ve svém článku použil. Předesílám, že není mou vinou, pokud pamětníkům bude připadat mé dementování toho, co o mne Josef Novotný napsal, jako dementování zpráv kdysi legendárního rádia Jerevan. Pojďme to vzít po pořádku.

Josef Novotný tvrdí, že ho k článku přiměla míra mých lživých útoků na jeho osobu, které přesáhly únosnou mez. Místo, aby v celém článku argumentoval ad rem, čtenář se nedozví ani jeden příklad mého lživého útoku, ale zato si dosyta užije útoky hejtmana na mne. Já se pokusím postupovat tak, jak by se v argumentaci mělo a to k věci. Jak z toho pan hejtman vyjde, nechám na laskavém posouzení čtenářů.

Jediný fakt, který pan hejtman v celém svém článku uvedl je ten, že jsem opravdu na SOU v Sokolově učil. Ne však „jako“ mistr odborné výchovy, ale tím mistrem jsem byl skutečně. Z této profese jsem posléze, po doplnění vzdělání, přešel na stejném učilišti do profese učitele odborných předmětů. Nebyl jsem, jak píše Novotný, „odejit“ v roce 1992, ale odešel jsem do Prahy na SPŠ strojní Na Třebešíně v r. 1985 (po dvanáct letech). Všimli si zde mého úspěšného působení ve výrobě audiovizuálních pomůcek, kdy jsem získal v této oblasti i pár cen na festivalech. Pro zdejší TV studio hledali asistenta a já jsem vyhrál výběrové řízení. V profesi učitele odborných předmětů jsem měl na SOU v Sokolově možnost sedět v jednom kabinetu se skvělými kolegy (mými někdejšími učiteli, kdy jsem se na stejném učilišti vyučil elektrikářem) a to Karlem Černíkem a Stanislavem Jedličkou. Karel Černík se po roce 1989 stal ředitelem tohoto učiliště, poté starostou Sokolova a než šel do penze ještě zvládl působit coby šéf odboru školství na úřadu, kterým dnes bohužel vládne Josef Novotný. Myslím tedy, že Karel Černík je mužem nad jiné vhodným, aby popsal, jak to bylo s mým ulejváním se z výuky učňů. O toto vyjádření jsem ho poprosil a zde je:

Pavel Ries byl můj žák, později kolega a dnes přítel. Byl bych strašně rád, kdyby se takových „ulejváků“ vyskytlo mezi mými žáky či kolegy co nejvíce. Vždyť tenhle ulejvák dokázal již jako učeň vytvářet pro školu celé sady odborně zaměřených diapozitivů, aby později již jako mistr odborného výcviku velice zásadním způsobem inovoval elektrotechnickou laboratoř školy. A stále na sobě pracoval, takže jeho přechod na pozici učitele odborných předmětů byl zcela logický. A můžete mi věřit, že jak Standa Jedlička, tak já bychom vedle sebe nesnesli někoho, kdo by pracoval jenom jako, nebo se dokonce ulejval. Bylo nám líto, že Pavel odešel do Prahy, ne že byl odejit, jak tvrdí pan hejtman, ale současně jsme mu přáli, aby si začal plnit svůj sen – tvorbu dokumentárních filmů. Často jsme ho na pražském Třebešíně navštěvovali a naše přátelství trvá dodnes. Máme radost z každého jeho úspěchu a jsme oba hrdi, že jsme měli takového žáka a kolegu.