„Jedná se o čistě formální úkon, protože ministerstvo na základě vykázaného počtu romských žáků škole žádnou cílenou podporu neposkytuje,“ upozorňuje prezident Pedagogické komory Radek Sárközi, „pouze tyto údaje přeposílá Výboru ministrů Rady Evropy, to je vše.“

Náměstek MŠMT Václav Pícl žádá prostřednictvím dopisu ředitele mateřských, základních a středních škol, aby „kvalifikovaně odhadli počet romských žáků“. Za tímto účelem zformulovali ministerští úředníci následující definici:

„...za Roma je označen takový jedinec, který se za něj sám považuje, aniž by se nutně k této příslušnosti za všech okolností hlásil, a/nebo je za něj považován významnou částí svého okolí na základě skutečných či domnělých (antropologických, kulturních nebo sociálních) indikátorů.“

„Třídní učitelé nemají právo ptát se přímo dětí, zda se považují za Romy,“ říká speciální pedagožka Jana Karvaiová, „první polovina ministerské metodiky je tudíž nepoužitelná, myslím si, že je dokonce v rozporu s GDPR, protože by k tomu musel dát souhlas zákonný zástupce žáka.“ Druhá část definice romského žáka zase působí až rasisticky.

Ministerstvo školství reagovalo na prohraný soud ve známé kauze „D. H. a ostatní proti České republice“, která se týkala neoprávněného zařazení několika romských žáků (v době soudního řízení již dospělých osob) do zvláštní školy, čistě formálně. V roce 2016 byla nařízením ministryně školství Kateřiny Valachové zrušena příloha rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání, podle které byli vzděláváni žáci s lehkým mentálním postižením ve speciálních školách a třídách. Kvůli této změně přišli tito žáci o zvýšený počet hodin pracovního vyučování. Na druhém stupni ZŠ byl rámcový učební plán zredukován z 20 hodin na 3 hodiny, což je pouze jedna hodina týdně v průběhu tří let (namísto původních pěti hodin týdně po dobu čtyř let). Na prvním stupni ZŠ došlo u pracovního vyučování ke snížení z 15 hodin na pouhých 5 hodin. Všichni žáci bez rozdílu se nyní formálně učí podle jednotného RVP ZV, ale ve skutečnosti mají některé děti redukovány povinné očekávané výstupy, výjimečně je jim odpuštěn druhý cizí jazyk.

Kateřina Valachová prosadila novelu školského zákona, která školám vnutila podobu inkluze, na kterou většina učitelů nebyla (a stále není) připravena. Speciální školy a třídy jsou od té doby nově označovány jako „školy a třídy zřízené podle §16 odst. 9 školského zákona“. Zároveň podepsala vyhlášku o společném vzdělávání, která se v praxi neosvědčila a musela být několikrát novelizována.

„Další novela inkluzivní vyhlášky je připravena, ale její účinnost byla současným ministrem školství Robertem Plagou opakovaně odložena kvůli stížnostem Nadace OSF a ombudsmanky k evropským orgánům,“ říká Radek Sárközi, „není tudíž jasné, kdy, v jaké podobě a zda vůbec vstoupí v platnost.“ Novela vyhlášky č. 27/2016 měla být původně účinná od 1. října 2019. Pedagogická komora se na přípravě změn podílela v rámci pracovní skupiny ministerstva školství, ta ale byla svolána naposledy na jaře roku 2018.

„Novela prošla oficiálním připomínkovým řízením i vládou, ale od té doby nemáme žádné informace z ministerstva školství, jaký bude její další osud,“ dodává Radek Sárközi, „na základě žádosti podle zákona o svobodném přístupu k informacím jsme alespoň získali texty stížností k Výboru ministrů Rady Evropy na některé pasáže této vyhlášky, a to včetně reakce ministra Plagy.“ Obdržené informace byly zveřejněny na internetových stránkách www.pedagogicka-komora.cz.

Důsledkem špatně nastavené inkluze je, že postupně zanikají speciální třídy i celé speciální školy. Žáky se závažnými diagnózami nevzdělávají speciální pedagogové v málopočetných třídách, ale jsou zařazováni do běžných tříd, kde je na 30 žáků jen jeden učitel (většinou bez vzdělání v oblasti speciální pedagogiky). Učiteli má pomáhat asistent pedagoga, který ovšem obvykle nemá vysokoškolské vzdělání. Dochází tak k deprofesionalizaci výuky žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a k výraznému snížení kvality vzdělávání v celé třídě.

„Tato opatření romským žákům nijak nepomohla, protože jsou čistě formální,“ myslí si viceprezident Pedagogické komory Janek Wagner, „naopak poškozují kvalitu vzdělávání jako celku a vedou k přetěžování učitelů novými povinnostmi, které jsou nad jejich síly.“ Za tuto práci navíc nedostávají učitelé nic zaplaceno. Školy i poradenská pracoviště naopak zavalilo ministerstvo školství novou administrativou spojenou s přiznáváním tzv. podpůrných opatření.

Předpokládalo se, že náklady na společné vzdělávání budou činit jednu až dvě miliardy korun ročně, v roce 2019 ale dosáhnou sedmi miliard. Jedná se o finance na podpůrná opatření, v nichž nejsou zahrnuty další miliardy korun z evropských fondů. Tyto prostředky investované do nefunkčního systému jsou ovšem vynakládány naprosto neefektivně.

„Pedagogická komora usiluje o novelizaci školského zákona,“ dodává Jana Karvaiová, „ale když se kosmetické změny v jedné vyhlášce táhnou skoro dva roky, obávám se, že napravit chyby v nastavení společného vzdělávání bude běh na velmi dlouhou trať.“

Pedagogická komora, z. s.

Zdroje informací:

• Dopis náměstka MŠMT Václava Pícla ředitelům škol, viz
• Vykazování počtu romských žáků ve školách, viz
• Informace z MŠMT ke stížnosti na novelizaci inkluzivní vyhlášky (odpověď Pedagogické komoře podle zákona o svobodném přístupu k informacím), viz
• MŠMT: Vyjádření ke stanovisku Veřejné ochránkyně práv reagující na Sdělení českých orgánů ohledně výkonu rozsudku Evropského soudu pro lidská práva v případě D. H. a ostatní proti ČR, viz
• Informace o kvalifikovaných odhadech počtu romských žáků (odpověď MŠMT na dotazy Pedagogické komory), viz
• MŠMT: Metodika k vyplňování výkazu R 31-01, viz
• ČSÚ: Školy a školská zařízení - školní rok 2018/2019, viz
• Téma Inkluzivní vzdělávání na webu Pedagogické komory, viz