Zaprvé jim internet a vůbec veškerá globální mobilní komunikace poskytují prostředí, ve kterém se báječně posílají peníze, rozkazy a ideologické vzkazy. Verbíři (jako třeba kdysi náhončí cizinecké legie nebo OAS) už nemusejí šmejdit v pochybných barech a hernách. V tichosti kážou v mešitách nebo promlouvají do duší na síti. Sítě islámského extremismu jsou vlečeny mořem informací a vždycky v nich podle zákona pravděpodobnosti musí někde někdo uvíznout. Teroristický marketing v této podobě má v sobě nenahraditelný prvek. Svou nezbadatelnou anonymitou tak trochu připomíná boží oslovení ze tmy. Hlas zvoucí k činu jako by přicházel shůry, jako by ani neměl konkrétní lidskou povahu. Rodí se v nezbadatelném prázdnu, propagandistická videa mají blízko k náboženským vizím středověku. Deprivant má vidění a cítí povolání vyjít mu vstříc, uposlechnout vyzvání na cestu, podřídit se vyšší vůli, když ta jeho je tak zoufale slabá změnit pozemský běh věcí. Bezedné prázdnotě jeho života se nabízí bezuzdný smysl vyřádit se v běsnění vražd.

Zadruhé jsou moderní média nepominutelnou složkou strategie, bez které by k teroru v takovém měřítku vlastně ani nemělo smysl sahat. Teprve média svými makabrózními tanci nad počtem obětí dávají aktům násilí význam. Teprve supí kamery, hyenistické smartphony a hysterické líčení očitých svědků bestiálních činů realizují poselství teroristické agrese. Bez tohoto dovršení, jež strůjci útoků dostávají doslova z boží milosti zadarmo, by antihumánní ideologie nedosáhla na svůj cíl. Teprve když se lidé z médií dozvědí vše o symbolice zvoleného objektu útoku, teprve nad statistikami mrtvých, teprve při nekonečných analýzách vražedných technik, teprve při odhalování pachatelů, jejich jmen a osudů rodí se ve společnosti děs, strach, chaos, atmosféra nejistoty. Je důležité si uvědomit, že současná standardní média to všechno nedělají bez uspokojení vlastních zájmů. Půlku práce za teroristy vykonávají proto, že je to pro ně výhodné, protože se to dobře prodává. Jen naivní prosťáček by uvěřil, že by ve skutečnosti mohla fungovat nějaká sebekontrola, která by dovolila o teroristických útocích zveřejňovat pouze a jedině faktické informace bez emocionálního vydírání a pokrytecky projevovaného soucitu s oběťmi. Takzvaná svobodná média se vždy schovají za proklamovanou zpravodajskou povinnost. Že jejich reálné způsoby ji dalece překračují, můžete posoudit sami. No a v anarchistickém prostředí internetu je nesmyslné slovo etika už jen vyslovit. Voyeurství znuděných se drží za ruku s nenávistí teroristů. Ruka ruku myje. Zeptejte se náhodně na ulici lidí na jména pachatelů pařížských nebo bruselských atentátů a připojte otázku po jméně třeba nějakého současného českého spisovatele. Jaký bude asi výsledek?