To údolí je plné paradoxů. Jmenuje se Prokopské, ale potok, který jím protéká, nese jméno Dalejský. Svůj bublavý souboj o toponymum prohrává s dávno zbořeným kostelem svatého Prokopa. Jde o idylický, klidný kaňon mezi pražským Barrandovem a Jinonicemi, a přesto se tu v létě roku 1968 odehrála vražda dvou dívek a hrozila se stát pověstným kriminalistickým pomníčkem. Teprve po dvanácti letech se podařilo pachatele usvědčit. Jedním z pomocných důkazů byl zvláštní papír nalezený ve výroční den činu na místě vraždy. Na rozdíl od ostatních svíček a květin byl položen stranou, neboť jen vrah věděl, kde oběti tehdy skutečně stály, a na papíře byl prudce inteligentní nápis přesně tohoto znění: „Kitku vám posílá neznámí." Ten zvláštní papír našli kriminalisté u pachatele doma, protože ho měli v hledáčku dlouho, ale stále se nedařilo přetlačit jeho alibi.

To údolí je plné paradoxů. Přesto, že legendární zkameněliny tu tkvěly Čechům na očích celá dlouhá staletí společné historie, o jejich světovou slávu se zasloužil Francouz Joachim Barrande. Přesto, že ekologové zdůrazňují, o jak geologicky unikátní terén tu jde, developery svědí prsty. Jako nejnovější pronikavý podnikatelský projekt se nedávno zjevila idea, že by přes údolí bylo dobré zbudovat lanovku.

Devatenácté století rozeselo po údolí kamenolomy a spojilo Řeporyje se Smíchovem železnicí. Ve snaze udržet zde něco na způsob průmyslové zóny pokračovali němečtí nacisté hloubením zbrojních provozů ve skalách. Století jednadvacáté alespoň do této chvíle vypudilo industriálního ducha a zakonzervovalo tu jen tajemné vojenské objekty.

Městská část Praha 5 investovala do odpočinkové zóny, zařídila grilovací místa, opravila lavičky a hřiště pro děti, zlepšila informační systém. Několikakilometrová klikatá cesta údolím dostala hladký asfaltový povrch. A tady se vrací úvodní otázka. Je to cyklostezka nebo cesta pro pěší?

Jakmile nám letošní duben nastavil tu nejvlídnější tvář, přituhlo. Vypukla nevyhlášená občanská válka mezi chodci a cyklisty. Úhledná komunikace připomíná bramboračku, v níž slunce míchá matky s dětmi v kočárcích, s matkami a dětmi na kolech, postávající dvojice opatrných důchodců s holemi s vymakanými bikery v dresech. Vůbec není jasné, na které straně cesty se kdo obousměrně drží. Přibližující se jezdci z Apokalypsy se z dálky chodcům ohlašují příznačným zuněním pneumatik a míjejí je s udivující lhostejností tak, že jediný neuvážený krok stranou by znamenal praskot kostí. Pro dochucení si představte pobíhající děti a psy na vodítku i bez. Neklame-li mě unavená paměť, v zemích německy sousedních většinou jediným pohledem pod nohy poznáte, jestli se někomu motáte pod kolo nebo jestli si právem šlapete brázdu po pěšince pro pěší.

Dotahovat dobré věci k dokonalosti se u nás moc nedaří. Až se budete na procházce Prokopským údolím romanticky kochat svícemi kaštanů, nezapomínejte uskakovat před bicykly.

Petr Bílek

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami. Publikováno se souhlasem vydavatele.