Tato zjištění jsou způsobilá psychicky ublížit i profesionálním skeptikům a pesimistům. O posttraumatickou stresovou poruchu není sice co stát, ale šokující situační zpráva má i užitečné stránky. Vnáší alespoň částečně jasno do otázky, proč český parlament vypadá tak bizarně. Zvolili si ho občané s historickou amnézií, voliči s chatrnou představou o národním společenství, lidé bez ukotvení v humanitních tradicích a hodnotách, elektorát sešrotovaný populismem a vějičkami krátkodobých výhod. Na téhle poušti bez sociálního povědomí, bez potuchy o vlastní identitě se lze nadít všeho. Opsané magisterské a diplomové práce jen domalovávají další detaily do panoramatu zdejší vzdělanosti. Ve chvíli, kdy se přestane vzdělání oceňovat jako stavební materiál lidské osobnosti, v situaci, kdy podlehne procesu komodifikace všeho, v atmosféře společenského konsenzu, že vzdělání jsou jen praktické znalosti a jako každé zboží mají vyčíslitelnou cenu, ocitá se kultura v bodu nebezpečného zlomu. Lidé se zvnitřnělým povědomím kulturních hodnot jsou odsouváni na okraj společnosti jako funkčně nepoužitelní, jsou odstaveni od vlivu na vývoj společenství a posléze vysmíváni jako podivíni ve službách elitářských iluzí. Tím pádem ustává potřebný neustálý spor a svár o stanovování hodnotové hierarchie a dostaví se etický pragmatismus, ve kterém se se slušností, poctivostí, spolehlivostí, důvěryhodností, úctou a respektem zachází jako s pískem v přesýpacích hodinách. Jen funkci zemské gravitace přebere síla a moc financí.

Další užitečnou stránkou výzkumu je, že aspoň na okamžik rozptyluje údiv nad tím, jak se u nás daří šarlatánům nejen v politice, ale také v oblastech medicínských i duchovních. Lidé nezatížení znalostmi a základní soudností se v okamžiku krize podobají plevám ve větru. Člověk odštípnutý od minulosti a upjatý k přítomnosti podvědomě cítí plochost svého života. Pohled zpět ho však nudí a odrazuje, takže zplastičtění, zvlnění svého bytí hledá v bludech zkomercionalizovaného duchovna, kterému ve stavu podobném polospánku svěřuje mysl i tělo.

Stále bolestivěji se ukazuje, jak osudné bylo, že do českého školství byl vpuštěn trh. Už samotné jejich množství zesměšňuje české vysoké školy. K čemu je nám rostoucí počet vysokoškolsky vzdělaných lidí v populaci, když jim souběžně klesá IQ, což je proces z demografického hlediska zákonitý. Právo na vzdělání je všeobecné, ale předpokládá povinnost vyvinout osobní aktivitu k jeho získání, koupit si je nelze. Koupit si můžete jen papírový doklad o něm a ten je vhodný akorát tak do účtenkové loterie.

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami. Publikováno se souhlasem vydavatele.