Jenže máme k dispozici i docela jiná čísla, Například pohyby položek nákladů u jednotlivých výrobců potravinových pre-produktů. Posuďte sami: Tuna ledku, jednoho z nejpoužívanějších hnojiv na českých polích, od loňského roku zdražila ze zhruba 5 tisíc na 17 tisíc korun. Stejné množství močoviny se prodávalo za 6 500 korun, dnes cena sahá k 28 tisícům. Ceny hnojiv jsou přímo závislé na cenách ropy a zemního plynu. Enormně zdražily také krmné směsi pro prasata, skot nebo drůbež. Řepkový šrot se vyšvihl ze 6 na 12,5 tisíce korun za tunu, sójový šrot z 11 tisíc korun na 18 tisíc korun. To nejsou vymyšlená hausnumera. Pocházejí z oficiálních stránek Asociace soukromého zemědělství, portálu Novinky.cz a z dalších mainstreamových zdrojů.

Zemědělcům dělají starosti i rostoucí ceny pohonných hmot, které prodražují jarní práce na poli. Moderní traktory nemají problém zkonzumovat až 80 litrů nafty na sto kilometrů, což může znamenat další miliony korun v nákladech navíc.

Zástupci primárně výrobních firem, třeba drůbežáren, vyjednávají s finálními řetězci o každých pár haléřů na ceně vejce. Když neuspějí, velmi vážně přemýšlejí o vybití nosnic a propouštění zaměstnanců. Podobně situaci vyhodnocuje Potravinářská komora ČR, která zastupuje největší mlékárny, masny i výrobce trvanlivých potravin v zemi. „Všichni potřebují dál zvyšovat ceny. Nebude to jednoduché, ale nutné,“ říká ředitel pro strategii Miroslav Koberna. Silně pod tlakem jsou provozy závislé na čerstvém zásobování – například pekárny, které rozvážejí několikrát denně. Silným inflačním tlakům bude obchod čelit i ze strany výrobců masa a uzenin. „Už teď jsou avíza z Německa na zdražení vepřového až o 80 procent,“ říká Koberna, podle kterého by se vláda měla zabývat omezením vývozu zemědělských produktů, aby se předešlo dalšímu nárůstu cen.

Důvody? „Vláda ve své strategii říká, že výrobu potravin nepotřebuje, neboť preferuje výrobu biosena a mikropodniky, které nic nevyrábí. Motivuje k ponechání tří až osmi procent kvalitní orné půdy ladem. Absolutní nesmysl v současné době,“ komentuje to Petr Kubíček, předseda představenstva podniku ZOD Brniště, který hospodaří v Lužických horách.

Jak tomu rozumět v jednoduché češtině? Vládní politika oblasti potravinářství je zcela ve vleku eurounijní dotační a protekcionistické politiky. Mimochodem, nejsme v tom sami. Když přijedete dejme tomu do Ružomberoku a chcete si u nejbližšího supermarketu blízko nádraží koupit pořádný slovenský sýrový korbáčik, zjistíte, že na jeho obalu je napsáno Made In Poland. Proč? Protože si Poláci kdysi dokázali vyhandlovat v EU monopol na jisté typy mléčných produktů. Takže bačové ze slovenských hor, jednoduše řečeno, mohou vzít své ovce na porážku a pak nastoupit na úřad práce do fronty na podporu v nezaměstnanosti. Stejně absurdně se chová i naše vrchnost.

Ale abychom neodbočovali: Cena potravin na pultech se odvíjí od třech predikcí. Jednak cena výrobní, která je závislá na cenách vstupů (třeba krmiva, pohonných hmot, ale nejen), dále cena stanovená obchodními řetězci, které si stanovují marže podle svého úsudku. A někde mezi nimi je ten dodavatel, který se snaží (již tak dražší) produkty uplatnit na trhu za rozumnou cenu. Jeho podíl na zisku je nejmenší, ačkoli nás média často přesvědčují o opaku.

A co říká zdražování potravin odborník, agrární analytik Petr Havel? Potvrzuje vše výše řečené: „„Důvody jsou nasnadě. Zvyšování cen ropy a zemního plynu se promítají takřka úplně do všeho. Ovlivňují ceny pohonných hmot, a to se projevuje ve vyšších nákladech na polní práce, ale i rozvoz zboží do obchodů.“

A přidejme ještě jeden věru aktuální názor: „Během několika měsíců zaplatíme za kostku másla 80 korun“, s takovým tvrzením přišel šéf jihočeské Madety Milan Teplý. Odmítl, že by šlo o umělé zvyšování ceny. V ČT uvedl, že na vině je především nedostatečná podpora vlády velkých pěstitelů, které označuje hanlivě za agrobarony. Teplý podotkl, že přitom právě oni stojí za produkcí 96 % potravin v ČR.

Takže? Vláda vede svůj absurdní a na nepravdivých argumentech postavený ideologický boj proti dominantním podnikatelům v potravinářství v domnění, že se tím zbaví politické konkurence (týká se např. A. Babiše).