Tato neřízená střela české politiky ale dokázala okolo sebe a poslance Mariana Bojka zformovat čím dál viditelnější politické hnutí. Přitahuje k sobě hlasy nespokojených voličů a mnozí političtí komentátoři upozorňují na jen těžko odhadnutelný potenciál tohoto nejpřesvědčivějšího protestního hnutí.

Kdo ale je Lubomír Volný? Kde se vzal a jak se mohl se svými názory dostat do poslanecké sněmovny? Už mnoho let lavice sněmovny okupují nevýrazní politici, kteří mají jediný zájem. Udržet si dobře placená místa a vliv, který díky poslaneckému mandátu mají. Na tyto otázky se pokouší odpovědět kniha Volného flákanec aneb Volič mezi politiky. Knihu vydalo nakladatelství Naštvané matky.

Větší část knihy tvoří rozhovor, který na jaře letošního roku vedla s poslancem Volným Eva Hrindová, která řídí spolek Naštvané matky. Ten se časem přetransformoval do nakladatelství, které se zabývá nekorektními tématy a ochranou svobody slova. Je tedy logické, že kniha vyšla právě zde.

Rozhovor je rozdělen do několika samostatných celků. V první části se dozvíme něco o pozadí „flákance“. Jak se vše ve sněmovně seběhlo, co si poslanec myslel, když si šel vzít slovo k předsednickému pultu, co si myslí o následné reakci médií. Jeho slova mnohé osvětlují a dávají do souvislostí. V další kapitole se rozhovor týká poslancova rodinného zázemí, dětství a studia. Věděli jste, že Lubomír Volný byl profesionálním sportovcem nebo že než vystudoval vysokou školu, se nejprve vyučil?

V dalších kapitolách Lubomír Volný podrobně popisuje své „emigrantské“ zážitky, pracovní zkušenosti z Nového Zélandu a Londýna. Významnou kapitolou je ta, která se věnuje nálepce „obchodníka s chudobou“. Po jejím přečtení si každý může poslancovo vysvětlení porovnat s realitou a vytvořit si vlastní obrázek o jeho dvou ostravských domech.

Poslední dvě kapitoly přinášejí zajímavé svědectví o stavu politiky u nás. Z pohledu řadového člena, který se vypracoval přes mandát v krajském zastupitelstvu až k poslaneckému mandátu ve sněmovně, můžete sledovat vnitřní mechanismy jedné politické strany. Není až tak důležité, že je to právě SPD, protože podobné mechanismy fungují ve všech stranách. Poslanec Volný vám ukáže i pozadí dění ve sněmovně, a to bez snahy něco přikrašlovat nebo si dokonce svými vyjádřeními kupovat přízeň mocných.

Pozornému čtenáři jistě neunikne linka, která vysvětluje, jak se formovaly názory Lubomíra Volného, jak si postupně vytvářel vlastní obraz o světě na základě vlastních zkušeností. Mnoho čtenářů se bude jistě s příběhem poslance Volného identifikovat. Důvěra v média a v politické špičky není bezbřehá a mnozí – stejně jako poslanec Volný – pochopili, že při tvorbě politických názorů se musí spoléhat sami na sebe a názory si musí tvořit na základě ověřených faktů. Ostatně to je i důvod, proč sáhnout po této knize. O poslanci Volném mnoho lidí mluví, ale on sám mimo své sociálně sítě dostává minimum prostoru. Je-li napadán, vždy bez možností se vyjádřit. V knize má prostoru dost, doplňují ji totiž i stenozáznamy poslancových vystoupení na půdě sněmovny.