Nedávno jsem vyslovoval otazníky nad tím, jak vedení ND v čele s ředitelem Janem Burianem (za kooperace ministra kultury) zvláštně operuje kolem různých majetkových záležitostí – počínaje odkupem budovy Nové scény (bez pozemku pod ní!), a zdaleka nekonče nejasnostmi kolem rekonstrukce Státní opery. Národní divadlo ale, po mém soudu, trpí jakousi manažerskou bezradností.

Dobře to je vidět například na tom, jak je řízen obecně možná nejatraktivnější soubor činohry. Čím dál víc rozpaků budí údajně “alternativní” a “inovativní” působení jeho uměleckého šéfa Daniela Špinara.

Stojí za to ocitovat pár odposlechnutých názorů zevnitř samotného divadla. Samozřejmě v zájmu citovaných nebudu uvádět jejich identitu, šlo o názory vyslovené v soukromí. Asi by je čekaly ze strany vedení divadla nepěkné reakce.

Ke kauze ostudného přesouvání busty Rudolfa Hrušínského, jíž se Burianovo vedení de facto uvedlo záhy po svém nástupu, se vrací tento citát: “Už to dospělo tak daleko, že se odstraňují busty z chodeb divadla s tím, že prý je to tady jak v mauzoleu.”

Nejen s nežijícími se jedná dosti necitlivě. Byli jsme svědky vyhazování a odchodu některých herců z Národního divadla, jako byla Petra Špalková, Miluše Šplechtová, Antonie Talacková, Hana Igonda Ševčíková, Sabina Králová, Jan Kačer, Jan Hartl a další.

Všechno korunoval aktuální konec Miroslava Donutila a také ukončení nejúspěšnější hry posledního desetiletí Sluha dvou pánů. Hrál se po 23 sezon, byl vždy vyprodán a do kasy divadla přinesl na 300 milionů korun. I přes kritiku diváků, samotného Donutila a herců, hra skončila před pár dny definitivně.

“Jedině šílenec, ignorant a namyšlenec si nechá stáhnout z repertoáru něco, co mu přes 20 let přivádí diváky a zaplňuje sál. A k tomu ještě nosí peníze. Je ale vidět, že pánům Burianovi a Špinarovi nejde o Národní divadlo, o diváky, ale o vlastní ego, které si léčí na Zlaté kapličce. Mnohé legendy tohoto divadla se musejí v hrobě obracet," nechal se slyšet další člověk z divadla.

Sám Špinar, který před téměř dvěma lety vyhrál výběrové řízení na šéfa činohry, nazval koncepci, s níž soutěžil, ”Nová krev”! Ta měla činohru posílit o mladé, rozloučit se s těmi v důchodovém věku a zcela obměnit repertoár.  To vše se Špinarovi s posvěcením Buriana povedlo. Jenomže těmito náhlými a nešetrnými změnami podle mnohých umělců i diváků utrpělo Národní divadlo ránu, kterou lze jen těžko zacelit. Špinar tehdy řekl: "Současný soubor je postavený z všelijakých solitérů. Jsou tam i herci, kteří nedosahují úrovně, aby v Národním divadle hráli - z technických a někdy i osobních důvodů. Jsem odpovědný za to, abych soubor poskládal tak, aby fungoval. Bude to bolestivé a spousta lidí bude naštvaná, ale já nejsem zaopatřovací ústav." To je ovšem hodně silná káva. “Tenhle mladíček ještě vůbec nic nedokázal, ale bude tvrdit, že on není zaopatřovací ústav? Má asi pocit, a to i s panem ředitelem, že divadlo patří jim. Ministerstva kultury by se mělo stydět za to, že dopustilo tyhle dva umístit do čela ND. Je to tragédie. Od vyhazovů, přes různé technické změny, až po likvidaci bust slavných osobností a herců ve foyer divadla,” dodal člověk, který v Národním divadle pracoval přes třicet let.

Zatím posledním faux pas bylo nedůstojné poslední rozloučení s herečkou Lubou Skořepovou. To se uskutečnilo ve foyer Národního divadla 3. ledna dopoledne. Uvědomují si vůbec pánové Burian a Špinar, že Luba Skořepová byla členkou činohry ND bez jednoho roku 70 let (od r. 1948)? Uskutečnit poslední rozloučení s touto umělkyní de facto na chodbě je výrazem naprosté neúcty a ignorance.

Petr Brandtner