Šest let poté, v roce 2009 v rozhovoru pro MF Dnes, obhajoval Sobotka program, s nímž ČSSD nakonec vstoupila i do voleb 2010.

„My v těchto dnech a týdnech pečlivě promýšlíme program. Máme podle průzkumů velkou šanci vyhrát, takže máme i velkou zodpovědnost - postavit program, který bude realistický a současně bude motivovat naše voliče. Zároveň jde o program do nepohody. Čeká nás pravděpodobně nejtěžší volební období, které vůbec může sociální demokracie zažít. Nikdy jsem si nemyslel, když jsme překonali povodně v roce 2002, že ještě někdy budou hrozit této zemi takové deficity", prohlásil v tomto rozhovoru dnešní předseda ČSSD, tehdy v pozici prvního místopředsedy a stínového ministra financí. V rozhovoru se také jasně přihlásil k odpovědnosti za rozpočtový rozměr programu, když na otázku „Musíte krotit apetit kolegů při sestavování programu?" odpověděl:„Určitě. A je to tak vždycky ve všech kapitolách. Zrovna jsem dělal určitou revizi sociálního programu naší strany a posílal kolegovi Zdeňku Škromachovi několik připomínek právě ve věci nákladů a jejich kvantifikace." Když mu byl připomenut jeho výrok z roku 2003, kdy relativizoval ani ne po roce od voleb předvolební sliby ČSSD, s otázkou, zda dnes může garantovat reálnost ekonomického programu ČSSD, Sobotka pochybnosti odmítl: „Řeknu vám jeden technický detail, který je ale zásadní. Když jsem se tehdy připravoval na roli ministra financí, nebyly k dispozici žádné rozpočtové výhledy. Tehdy se rozpočet dělal z roku na rok. Dnes už je to standardně k dispozici. Takže všichni politici vědí, jak se budou zhruba vyvíjet veřejné rozpočty v následujících letech. A k tomu by měli přizpůsobit své volební plány a recepty nabízené voličům. Dnes jsou si všichni dobře vědomi, že v době hospodářské krize můžeme mít omezené množství priorit."

Proč tento obsáhlý exkurz do poměrně nedávné minulosti? Protože jsem se v sobotním Sobotkově rozhovoru pro MF Dnes dočetl, že je zase všechno jinak. „Program z roku 2010 nepočítal s tím, co se nyní odehrává v Evropě kolem dluhové krize", prohlásil v něm Sobotka, a v naprosté tichosti zároveň akceptoval mantru české pravice, pro niž je hlavním politickým cílem vyrovnaný rozpočet a nulový deficit a prostředkem ořezání sociálního státu.

Sobotka vzor 2010 vs. Sobotka vzor 2011?

Zatímco jeho výrok z roku 2003 je možné brát jako sympatické přiznání chyby mladičkého ministra financí, který ve svém úřadu z pokynu Vladimíra Špidly spustil pomalé, evoluční reformní kroky, dnešní Sobotkův ústup od programu ČSSD z roku 2010 je již nutné vnímat jako osobní i politické selhání stávajícího předsedy ČSSD. I z citovaného rozhovoru z května 2009, v němž Sobotka obhajoval tento program, za který také nesl jako stínový ministr financí odpovědnost (jak je zřejmé i z citovaného textu), totiž vyplývá, že Sobotka si byl vědom reality globální ekonomické krize a tomu také byl tento program přizpůsoben. Za jeho aktuálním ústupem od programu ČSSD je tedy nutné hledat jiné důvody, než výmluvu na ekonomickou krizi. Jedná se o zásadní názorový a programový obrat Bohuslava Sobotky od projektu ČSSD, jak jej prosazoval před brněnským sjezdem.

O důvodech, které k tomu Sobotku vedou, můžeme jen spekulovat. Někdo může tvrdit s odkazem na výše zmíněné názorové obraty Sobotky v minulosti, že takový Sobotka prostě je. S nasliněným prstem vyčkává a mění své politické polohy podle toho, jak je to právě pro něj výhodné. Ze zapáleného reformního socialisty (období červen 2010 - březen 2011), který odmítal útoky na sociální stát, souhlasil s levicovými intelektuály, kteří zpochybňují samotné základy dnešního kapitalismu, a vyhlásil podporu ČSSD všem formám poklidného odporu proti privatizaci veřejných rozpočtů, se prostě přirozeně přetvořil v politického sociálnědemokratického pragmatika, pro něhož je prioritou vyrovnaný rozpočet a cestou k němu omezení sociálního státu. Před sjezdem prostě Hašek jen dříve šikovně obsadil jeho přirozené místo „blairisty" a on se proto musel vydat cestou autentického levicového politika, sociálního demokrata, který odmítá diktát ratingových agentur a mantru všech pravicových vlád, totiž vyrovnané rozpočty za cenu omezení sociálního státu.

Sobotkovy kompromisy

Anebo k tak zásadnímu názorovému obratu vedou Sobotku důvody jiné, vyplývající z neutěšené situace ve straně, která je zevnitř vytunelována privatizátory moci, politickými mafiány a oranžovými barony v krajích, kteří Sobotku obkličují a vymiňují si na něm postupně stále větší a hlubší kompromisy, které neodpovídají jeho přesvědčení. Tomu by nasvědčovalo i to, co říká v rozhovoru pro MF Dnes na adresu nové stínové vlády, kterou údajně obměnil proto, aby lépe pracovala, neboť „ne všichni členové té minulé byli schopni se podílet na obrazu ČSSD jako širšího společenství, ne strany jednoho muže". Jak je však vidět, výkon této nové stínové vlády je více než rozpačitý a navíc nominace některých členů - například Jiřího Zimoly na post stínového ministra životního prostředí - neodpovídá politickému přesvědčení Bohuslava Sobotky tak, jak jej zveřejnil ve svém předsjezdovém manifestu i v kandidátském projevu. Zasvěcení prostě ví, že nová podoba stínové vlády vznikala chaoticky, Sobotka byl pod extrémním tlakem Michala Haška a některé změny v její sestavě dělal ještě pár minut před tiskovou konferencí, na které ji představoval. Sobotkův aktuální ústup od programu ČSSD z roku 2010, za jehož ekonomický rámec odpovídal a přijetí politické filosofie pravice v podobě priority vyrovnaného rozpočtu na úkor budování sociálního státu, je tak možné vnímat jako jeho další kapitulaci v boji uvnitř ČSSD.

Oranžová ODS Michala Haška vs. modrá ČSSD Bohuslava Sobotky?

Těžko bude totiž Bohuslav Sobotka vysvětlovat, v čem se jeho nynější politika liší od zásad, které ve svém Desateru vyhlásil Michal Hašek a proti kterému se Sobotka před sjezdem zásadně vymezil. I když pravda, je rozdíl mezi „oranžovou ODS" v pojetí Michala Haška a „modrou ČSSD" v podání Bohuslava Sobotky. Rozdíl stejný jako je mezi „andělskou mrchou" a „mrchou z Anděla"... Sobotka totiž stále, alespoň na příkladu Jaroslava Palase, ponechává naději, že bude bojovat proti vnitřní privatizaci strany.

Aktuální Sobotkovo prohlášení, že „určitě si nemůžeme slibovat plošné zvyšování sociálních dávek. Čeká nás období nízkého hospodářského růstu, pokračování dluhové krize v Evropě a jednou z priorit naší hospodářské politiky bude snižování schodku a dosažení vyrovnaných veřejných rozpočtů. To je taky jeden z mantinelů, které ovlivní podobu našeho příštího volebního programu", které v rozhovoru pro MF Dnes zaznělo, totiž musí být naprostou studenou sprchou pro takové levicové intelektuály, jakými jsou Václav Bělohradský či Jan Keller, kteří kritizují destrukci politiky diktátem ryze ekonomických priorit z dílny nadnárodních společností a ratingových agentur. Ti správně spolu se Sobotkou dosud tvrdili, že je sice správné zemi a příští generace nezadlužovat, avšak nesmí to být cíl a prostředek pro rozbití modelu sociálního státu tak, jak se to děje v podání pravicových vlád, včetně té české.

Když zveřejnil Michal Hašek svoje Desatero, v němž mj. stálo „financování sociálního státu zadlužováním není dlouhodobě udržitelné. Světová finanční a hospodářská krize svět změnila. Sociální stát 20. století je minulostí a potřebuje zásadní revizi, odmítáme však řešení krize veřejných financí snižováním kvality a dostupnosti veřejných služeb státu pro všechny občany", reagoval Bohuslav Sobotka, že se jedná o snahu učinit z ČSSD „oranžovou ODS". Hašek přitom tehdy neřekl v podstatě nic jiného, než dnes říká Bohuslav Sobotka.

Abychom viděli, jak odlišně znějí Sobotkova dnešní slova, oproti tomu, co říkal před sjezdem, musíme se vrátit k jeho programovému manifestu a kandidátskému projevu.

„V rozvoji společnosti není možné upřednostňovat jednostranně jen ekonomická kriteria a parametry", píše ve svém blogu z podzimu minulého roku, který byl jeho odpovědí na Haškovo Desatero, Sobotka. „Pod záminkou rozpočtové stabilizace provádí vláda změny, které oslabí soudržnost společnosti a prohloubí sociální rozdíly. Nebezpečná je řada škrtů v sociální oblasti, ale také v podpoře vzdělání. Rozpočtová politika vlády je jednostranně zaměřena na plošné škrty a ignoruje potřebu modernizace země, udržitelného růstu a zlepšování kvality života občanů", dodává na adresu Nečasovy vlády. Ta podle Sobotkova manifestu „prosazuje neoliberální politiku, která má za cíl demontovat sociální stát. Využívá k tomu „řeckou rozpočtovou paniku", která často iracionálně ovlivňuje veřejné mínění v celé Evropě." „Pokud máme jako ČSSD vytvořit věrohodnou alternativu vládě Petra Nečase", píše Sobotka, „musíme naši politiku formulovat v širším kontextu. Řadě domácích sociálních a ekonomických rizik, spojených s globalizací, lze čelit jen na úrovni společné evropské politiky. Je důležité si uvědomit, že finanční krize zatím bohužel nevedla ke zlepšení či lepší regulaci globálního kapitalismu a ratingové agentury mají po krizi ještě větší vliv na stabilitu jednotlivých národních států, včetně České republiky, než tomu bylo dříve. A podobné krize se mohou opakovat." Sobotka tehdy také varoval před útokem na sociální stát: „Oslabování sociálního státu vytváří silný (negativně pociťovaný) tlak, který střední vrstvy diferencuje a ohrožuje. Pravicová daňová a sociální politika vede k tomu, že se ze středně příjmových skupin stal hlavní sponzor sociálního státu, současně se však omezují či zpoplatňují veškeré benefity, které mohly střední vrstvy prostřednictvím veřejného sektoru čerpat. To ohrožuje sociální pozici celé řady příslušníků klasických středních vrstev, vyvolává obavu, nejistotu a může vést k radikalizaci politických postojů." A následuje poměrně zásadní teze, kterou však Sobotka v rozhovoru pro MF Dnes v tichosti opustil a akceptoval argumenty pravice: „Na naší straně je silný argument. Platí, že v Evropě obstály v době poslední hospodářské krize nejlépe státy s vyšší mírou přerozdělování a sociálních výdajů, tedy zejména země uplatňující skandinávský model sociálního státu s vysokou mírou sociální soudržnosti. (...) Naopak, nejvíce na krizi doplatily státy jako Řecko a Irsko, kde se o skutečném sociálním státu dá hovořit jen velmi obtížně. Současná vláda dělá vše proto, aby pojem sociální politiky a sociální spravedlnosti zcela zdiskreditovala, zejména v očích středních vrstev."

Tehdy ve svém manifestu Sobotka také, jako dnes, vyzval k nutnosti vyrovnaných veřejných rozpočtů, avšak nikoliv jako prioritu a především nikoliv na úkor budování sociálního státu: „Naše země je šestá nejméně zadlužená země v EU. Pokud se nám podaří efektivněji nastavit příjmy a výdaje, máme prostor pro investice do vzdělání, vědy a výzkumu a také veřejné infrastruktury, které mohou vytvořit podmínky pro to, aby naše země mohla v budoucnosti prosperovat a najít si své místo v globální ekonomice. ČSSD by se měla jednoznačně přihlásit k vyrovnaným veřejným rozpočtům. Abychom mohli zastavit zadlužování bez necitlivých a chybných škrtů, bude nutné provést následující základní kroky:

1. Musíme přestat s politikou snižování daní. Musí přijít období zrušení rovné daně, obnovení progresivních daní s více pásmy, zvýšení firemních daní. Musíme omezit úniky a zavést majetková přiznání.

1. Je důležité důsledně bojovat s korupcí. Pokud nebude sociální demokracie vést nesmiřitelně boj proti korupci, připravuje se o podstatné zdroje na financování veřejných politik. Musíme přesvědčit občany, že veřejné peníze nemizí v korupčních kanálech.

1. Politiku konkurenceschopnosti naší země musíme založit na odmítnutí daňového a sociálního dumpingu, usilovat o udržitelný hospodářský rozvoj investicemi do vzdělání, vědy a výzkumu."

To vše v Sobotkově rozhovoru pro MF Dnes nenajdete. Je možné, že to vše chtěl říci a že se jedná jen o významový posun, způsobený malým prostorem či neuváženým zkracováním ze strany redakce. Bohužel, Lidový dům ani Sobotka nevydali po tomto rozhovoru žádné ohrazení proti tomu, co v rozhovoru stojí a také nezaznělo ohrazení proti námitkám, které včera zveřejnil Jiří Paroubek. Vzhledem k tomu, že už je to v posledních měsících několikátý signál o posunu ČSSD směrem do středu, je bohužel velmi pravděpodobné, že se jedná o pokus o zásadní revizi programu ČSSD a její politiky. A je jedno, zda se jedná o další z vynucených kompromisů Sobotky s táborem pragmatiků Michala Haška, anebo o jeho další změnu názorů. Ať již je to tak, či jinak, je to další Sobotkova zásadní chyba. Těžko dnes totiž budeme mezi ním a Michalem Haškem hledat programový rozdíl. Ale třeba oba dva konečně splnili zadání sjezdu, aby spolu utvořili funkční tandem, čehož výsledkem je tento „Bohumichal Hašbotka".