Podle mého názoru je odpověď jasná - ano. A je dobře, že i v této době se ozvali lidé, kterým není překrucování historie a drzost a sebevědomost ministra obrany lhostejné. Jaká jsou tedy fakta? Za prvé skupina bratří žádnou relevantní odbojovou činnost nedělala, jejím primárním cílem bylo se dostat (probít) z tehdejšího Československa s výhradním použitím síly. Mašínové se o to nesnažili jinými prostředky, např. emigrací či získáním politického azylu v zahraničí. To ostatně oba bratři v pozdějších rozhovorech potvrdili. Za druhé v Československu nezuřila žádná válka, žádný třídný boj, což je toliko ideologický konstrukt komunistů, jenž se zrodil v jejich hlavách. Tento argument je zcela lichý a nedá se jím ospravedlnit vraždy lidí. Za třetí vražda zůstává vraždou v každém režimu, a to i v komunistickém, kde platily zákony, jejichž část byla převzata z ,,buržoazní" první republiky (např. zákon na ochranu republiky č. 50/1923 Sb., podle něhož do října 1948 komunisté odsuzovali své odpůrce).

Mrtvé oběti mašínovců nebyli, a to zde zdůrazněme, vykonavateli či přímými nositeli moci, nezákonností a zvěrstev, která se do poloviny padesátých let v Československu odehrávala. Zavraždění lidé chtěli pouze ,,žít" a pracovat, nebylo jejich vinou, že došlo v únoru 1948 k mocenskopolitickému zlomu. To bychom mohli označit v té době 15 milionů lidí, kteří zde žili za kolaboranty, protože stavěli pro komunisty silnice, hráli pro ně, zpívali atd., což by bylo ovšem uvažování na hranici absurdity. Těmi přímými nositeli moci bylo vedení, resp. nejužší vedení KSČ, jež schvalovalo příslušné drakonické zákony a normy. Na ty si ale skupina Mašínů netroufla, ale v zájmu ,,odbojové" aktivity se raději prostřílela v roce 1953 na Západ.

Vondra udělil cenu skupině, která je výsměchem všem slušným lidem. Vyznamenání Zlatá lípa se totiž uděluje za ochranu a rozvoj demokracie a lidských práv (!). Chce snad někdo říci, že vraždy, loupeže, zmrzačení, kamuflované nějakou odbojovou aktivitou, jsou skutky hodné ocenění? To si může myslet pouze A. Vondra a česká pravice, která přes ideologické brýle ztratila soudnost, schopnost kritického myšlení a není ochotna přistoupit na věcnou a odideologizovanou společenskou diskusi.

Připomeňme, že v roce 1950 byla po 98 letech platnosti starého říšského trestního zákoníku z roku 1852 přijata nová právní norma č. 86/1950 Sb, podle níž je skutková podstata trestného činu vraždy vymezena jasně. Není tedy pochyb, že Mašínové se vražd podle tehdejšího platného práva dopustili. Pan Vondra by si měl pak přečíst stávající platný zákoník (zákon č. 40/2009). Ten nabyl platnosti dne 1. 1. 2010 a jeho právní ustanovení hovoří jasně:

§ 365

Schvalování trestného činu

(1) Kdo veřejně schvaluje spáchaný zločin nebo kdo veřejně vychvaluje pro zločin jeho pachatele, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok.

(2) Stejně bude potrestán, kdo v úmyslu projevit souhlas s trestným činem

a) pachatele nebo osobu jemu blízkou odmění nebo odškodní za trest, nebo

b) na takovou odměnu nebo odškodnění pořádá sbírku.

Pokud by byli čistě teoreticky Vondra a tím pádem i např. P. Sobotka, M. Němcová a bývalý premiér Topolánek, který udělil skupině bratří Mašínů premiérskou plaketu, obžalování z trestného činu schvalování trestného činu, mohli by být odsouzeni až na jeden rok odnětí svobody. A to už by našim přepisovatelům dějin ztuhl úsměv na tváři. Vondra se brání tím, že mrtví byli zabiti v rámci partyzánského boje proti totalitnímu režimu, který probíhal ve válečném stavu a tudíž se nedá nahlížet na činy mašínovců ve světla dneška. Pokud by měl Vondra pravdu, kromě schvalování vraždy by ještě podporoval akt válečného zločinu, protože podle mezinárodní úmluvy o zacházení s válečnými zajatci z roku 1926 se podříznutím svázaného člověka dopustili Mašínové válečného zločinu. Dikce úmluvy, zejména článek 13, hovoří pregnantně:

Článek 13

Lidské zacházení s válečnými zajatci. Zákaz represálií.

S válečnými zajatci se musí vždy nakládat lidsky. Každý nezákonný čin nebo opomenutí se strany mocnosti, v jejíž moci jsou, které by měly za následek smrt nebo které by vážně ohrozily zdraví válečného zajatce, který je v její moci, jsou zakázány a považují se za vážné porušení této úmluvy. Zejména nesmí žádný zajatec být podroben tělesnému zmrzačení nebo lékařskému či vědeckému pokusu jakéhokoli druhu, který není odůvodněn lékařským ošetřováním dotčeného zajatce a který není v jeho prospěch.

Váleční zajatci musí rovněž být vždy chráněni zejména před každým násilným činem nebo zastrašováním, před urážkami a před zvědavostí obecenstva.

Represalie proti nim jsou zakázány.

Již jsem na tomto místě psal, že je třeba se dívat na věci nezaujatě, bez ideologického nánosu a kritickým okem. Toho však nejsou Vondra a spol. dlouhodobě schopni, a proto je teoreticky možné, že budou obžalováni. I když tomu reálně nevěřím, budiž pro ně ponaučením, že jednostranné pojetí historie, překrucování fakt a neochota naslouchat názorům druhých podle starého latinského úsloví ,,Audiatur et altera pars" může mít pro dotyčné skutečně negativní následky.

Publikováno se souhlasem vydavatele.