Provozovatel a zřizovatel sKarty Česká spořitelna se s vládou nedávno domluvila na určitých změnách, např. sKarta by od příště neměla být povinná ve smyslu platební funkce a její minimální funkcí pro držitele je sloužit jako identifikační doklad. Ministryně práce a sociálních věcí ovšem ne úplně přesvědčivě vysvětlila, v čem má sKarta jako identifikační průkaz spočívat.

V první řadě nedává smysl, pokud sKarta má být do budoucna dobrovolná (jako povinnou by ji zcela určitě zrušil ÚS), aby jako jakýsi identifikační průkaz příjemců sociálních dávek vůbec fungovala. K tomuto účelu přece existuje občanský průkaz obsahující veškeré nezbytné údaje, takže mít ještě jeden průkaz navíc jde proti zdravému rozumu. Co ještě má sKarta identifikovat? Podle premiéra Nečase by měla do budoucna sloužit jako nástroj k tipování potenciálních zneužívačů dávek. Podle této logiky bude na sKartě bude napsáno „potenciální alkoholik“, „potenciální gambler“ či „třeba notorický flákač“?

Možné ale je, že když bude mít Česká spořitelna k dispozici citlivé údaje o držitelích sKarty, bude na základě toho vytipovávat potenciální adepty na zneužívání dávek a dodávat je vládě. Otázkou je, proč by to Česká spořitelna měla dělat, když k relevantním údajům má veřejná správa přístup prostřednictvím úřadů práce, různých registrů apod. Dává to někomu ještě smysl? Zdá se, že jen bývalému 1. náměstkovi ministra práce a sociálních věcí, toho času policií vyšetřovanému Vladimíru Šiškovi.

Ať tak či tak, občané pobírající sociální podporu státu jsou jejím nuceným převzetím pouze vyčleňováni ze společnosti a je jim snižována jejich důstojnost. Takhle si pravicová vláda „váží“ spoluobčanů, kteří se dostali do problémů a potřebují pomoc. Vláda se ale domnívá, že tito lidé si za své trable mohou sami a tak nějak automaticky v nich hledají možné zneužívače, flákače, zkrátka „socky“ parazitující na těch „slušných a pracovitých“. Je příznačné, že vládní koalice nikdy přesně nevyslovila, kdo jsou ti paraziti a zneužívači. Je to proto, že to vlastně ani neví, takže na to doplatí všichni. Tyto trapné a stále opakující se fráze jí slouží jen jako záminka k osekávání výdajů v sociální sféře.

Na úrovni veřejné správy probíhá analogický proces. Místo seriózních analýz o potřebnosti agend, možných duplicitách v nich, efektivního počtu odborů i lidí a dopadů pro státní správu při jejich redukci vláda určí politický cíl, např. ušetřit 20 % v provozních výdajích nebo propustit 10 % úředníků na ministerstvu. Podle jakých kritérií se bude propouštět a je-li to skutečně nezbytné, je v podstatě podružné. Důležité je uspořit za každou cenu a splnit politický cíl, jímž se mohu chlubit v příští předvolební kampani.

Zároveň získá záminku pro budoucí outsourcování některých veřejných agend či částečnou privatizaci veřejné správy, když může v příště přijít a říct:“Podívejte se, státní správa pořádně nefunguje, je stále neefektivní a provoz stojí moc veřejných prostředků“. Podle pravice by bylo prostě nejlepší řídit veřejnou správu profesionálními manažery z privátního sektoru, ovšemže až na vrcholné politiky. Proto pravicové vlády nechávají veřejnou sféru jako něco inferiorního vůči soukromému sektoru, protože ten jediný vytváří hodnoty a zisk, vyhladovět a vymezují se k ní negativně s ohledem na efektivitu. Kdy bude efektivní, nám již neprozradí, protože to samosebou opět něvědí. Až se to zprivatizuje, teprve potom to bude jistě efektivní… Zkrátka a dobře, veřejný sektor z principu tomu soukromému překáží, protože umí přece jen regulovat, a nejlépe je mít jej co nejmenší.

Vláda se, zdá se, nepoučila z čerstvého rozsudku Ústavního soudu ohledně tzv. veřejné služby. ÚS nazval tento sociální pseudoinstitut „nucenými pracemi“ a příslušné paragrafy zrušil s odůvodněním, že „veřejná služba“ mj. útočí na důstojnost člověka, staví ho na úroveň těch, kteří vykonávají trest v podobě veřejně prospěšných prací, a zejména že za práci se nevyplácí odměna. Přesto vláda ústy ministryně práce stále trvá na tom, aby „veřejná služba“, byť v modifikované formě, fungovala i nadále. Vláda tak nehledí nalevo ani napravo, nedbá doporučení ombudsmana, opozice, občanských iniciativ, odborů, a dokonce ani rad některých spřízněných pravicových ekonomů, kritizujících mj. i současnou podobu penzijní reformy.

Tzv. veřejná služba společně se zavedením sKaret nebo docházkou nezaměstnaných na předem určené místo kvůli kontrole, zapadá přesně do represivních opatření vlády, která nedokáže přijít s pozitivní politikou zaměstnanosti a řešit příčiny nezaměstnanosti, proto neustále šikanuje, ponižuje a fakticky diskriminuje lidi potřebující pomocnou ruku v nouzi. Tak to bylo již za Topolánkovy vlády, tak to pokračuje i dnes.

Pravicová asociální vláda svými nekoncepčními, chaotickými a kroky rozhodně nepřispívá ke zlepšení situace nezaměstnaných, ale naopak ji udržuje v lepším případě ve statu quo a nedává české ekonomice naději na brzké zotavení. Zároveň zvyšuje pocit frustrace, bezmoci a beznaděje a přidává pod kotlem sociálního napětí. Nová ministryně práce a sociálních věcí svými nedávnými kroky dokazuje, že je pouze „Drábkem v sukních“, jeho prodloužená pravá ruka, jež se domnívá, jak je to ostatně pro Vaše vládní kolegy typické, že vláda reformy špatně vysvětluje, přičemž jejich podstata zůstává správná. Není od věci si při této příležitosti vzpomenout na exministra zdravotnictví Julínka, který argumentoval při obhajování zdravotní reformy (navzdory kritice zprava i zleva) v podstatě úplně shodně.

Současné vládní pseudoreformy nejsou nejen správné, jsou ale především i škodlivé. Nechci být špatným prorokem, ale domnívám se, že všechny kontroverzní kroky nejen v sociální oblasti se vládě dříve nebo později vymstí a z vládních tzv. reforem nezůstane kámen na kameni. Slovy klasika, pravicová vláda nic nepochopila a nic se nenaučila. A tak i když se ombudsman vyjádří v tom smyslu, že nelze podmiňovat přístup k sociální dávce způsobem jejího převzetí (ČS mě svými soukromoprávními závaznými smluvními pravidly v případě odmítnutí sKarty nepustí k penězům, na které mám zákonný nárok), vláda jedná ve stylu „vlk se nažral a koza zůstala celá“. Co dalšího se vyhodí dveřmi a nechá se vrátit oknem?

Publikováno se souhlasem vydavatele.