Zejména u DPH se daří lépe ve srovnání s plánem a podstatně příznivěji než loni. Jen na této dani stát vybral o téměř 33 mld. více, celý systém veřejných rozpočtů dokonce o skoro 51 mld. Svoji roli má nepochybně inflace, protože s rostoucími cenami se zvyšuje i výnos DPH, pokud zároveň automaticky nepadá i spotřeba.

Více stát vybírá i na daních z příjmů, naproti tomu výrazně zaostávají příjmy z EU. Zatímco v plánu bylo na celý rok 196 mld., za prvních sedm měsíců se podařilo získat jen necelých 68. Vzhledem k rozdílu jde tak skluz na příjmové straně především za tímto důvodem.

Na výdajové straně se oproti loňsku daří krotit běžné výdaje, k čemuž dopomáhá především ukončení programu Antivirus na podporu ekonomiky. Výrazně však rostou náklady na sociální dávky, především důchody (meziročně +22 mld.) v důsledku opakovaných valorizací.

Pokud nebudeme předpokládat dramatické zhoršení ekonomické situace v ČR, je aktuálně schválený schodek ve výši 330 dosažitelný.

Z pohledu posledních tří let ovšem takové hospodaření znamená nárůst dluhu o více než 1,1 bilionu korun. Pokračování tohoto trendu, kdy na jedné straně bude stát udržovat nízkou daňovou kvótu a na straně druhé rozsáhlý veřejný sektor vč. sociálního systému, je dlouhodobě neudržitelné. Zvlášť když vezmeme v úvahu negativní demografické tendence a pravidelnou snahu zvyšovat výdaje sociálního systému.

Finanční trhy jsou aktuální potřeby státu ochotné hladce profinancovat. Díky vyšším výnosům dluhopisů je český dluh zajímavější i pro zahraniční investory, kteří aktuálně drží 28,6 % všech korunových státních dluhopisů. Svá portfolia za první poloviny roku tak tito investoři navýšili o bondy v hodnotě 110 mld. na celkových 718 mld. korun.