Zhoršování nálad v tomto případě není výsledkem nějakých neuchopitelných obav z budoucnosti, ale je odrazem výrazného poklesu nových zakázek německého průmyslu, zvlášť toho automobilového. Ten se musí vypořádávat nejenom s poklesem poptávky v Evropě a Číně, ale zároveň se připravovat na brexit a ještě se přizpůsobovat novým „zeleným“ požadavkům, které navíc nejsou pro nejbližší léta posledními. V asi nejméně vhodnou dobu vznikl mix negativních faktorů, které se nemohou nepodepsat na náladách, ale i na reálných číslech z ekonomiky. Za celou eurozónu se PMI sice pod hranici 50 ještě nedostal, ale už k ní nemá daleko (50,4).

Zhoršující se nálada v podnikatelském sektoru na západ od našich hranic se pomalu začíná promítat i do sentimentu tuzemských firem. Zatím sice nijak dramaticky, avšak jasný pokles důvěry v ekonomiku je už v posledních měsících stále zřetelnější. Vidět je to především v průmyslu, který sice ještě zápolí s nedostatkem zaměstnanců, nicméně i tak stále více počítá s poklesem tempa růstu výroby. Nelze si přitom nevšimnout, že míra optimismu v našem největším odvětví na začátku letošního roku poklesla na úroveň dosaženou naposledy v roce 2013, kdy se česká ekonomika právě oklepala zatím z poslední recese. Optimismem nehýří ani obchodníci a firmy v oblasti tržních služeb, a tak jedinými, kdo hledí do budoucnosti s nadšením, jsou stavaři. A to doslova, protože jejich nálada je – díky konečně rostoucím zakázkám – nejvyšší za celou dobu sledování tohoto ukazatele, a to znamená od února 1993. A zapomenout nelze ani na spotřebitele, jejichž útraty táhnou v posledních letech ekonomiku nahoru. I v jejich případě dochází k růstu určité obezřetnosti, nicméně všeobecný problém si zatím nikdo nepřipouští, a tak jejich důvěra v ekonomiku zůstává i nadále vysoká.

Neuplynul ještě ani měsíc a první měkké ukazatele nám docela jasně naznačují, že evropská ekonomika nevstoupila do nového roku zrovna v nejlepší kondici. Klesají odhady světového růstu, zvyšují se nejistoty ohledně brexitu a většina zemí eurozóny nemá „díky“ nakumulovaným dluhům příliš prostoru, jak vlastními silami podpořit ekonomiku. Těžko čekat, že česká ekonomika zůstane vůči tomuto dění imunní. A to dokonce i navzdory optimismu linoucího se z prognózy ČNB.