Hlavním důvodem jsou nepochybně vyšší ceny ropy a ropných derivátů promítajících se nejenom do vývoje cen v rafinérském, ale i v chemickém průmyslu. Ale není to důvod jediný, protože ceny jsou v meziročním srovnání výše ve všech oborech průmyslu s výjimkou výroby potravin a těžebního průmyslu.

Kromě již zmíněných rafinérií, jejichž čísla se nezveřejňují, a základní chemie se rychle zvyšují zejména ceny kovů (konkrétně u surového železa o více než 17 %) a výstupní ceny v elektrotechnickém průmyslu. A zapomenout nelze ani rychle rostoucí cenu vody.

I když zvyšování cen v průmyslu probíhá v posledních měsících velmi rychlým tempem, nejde o plošný jev. Dotýká se především oborů citlivých na vývoj cen v zahraničí, a proto i nejrychleji rostou ceny PHM, chemických výrobků, základních kovů nebo elektrického vedení jako jednoho z produktů elektrotechnického průmyslu.

Ve většině dalších oborů jsou však nárůsty cen v podstatě mírné až symbolické. O to více je proto třeba dívat se dál za velká průměrná čísla, která by jinak mohla vyvolávat dojem přicházejícího inflačního boomu. Prostor zvyšovat ceny je pro velkou část průmyslu i nadále silně omezený pozicí firem na trhu, konkrétně jejich rolí v dodavatelských řetězcích.

Neznamená to však, že se tento cenový nebude prolínat i do dalších odvětví či že jej nepocítí spotřebitelé. Nasnadě jsou nejenom ceny PHM, které jsou asi nejviditelnější, ale i ceny stavebních materiálů, nátěrových hmot a v neposlední řadě i automobilů.