V poměru k HDP se ovšem díky vysoké inflaci zadlužení ČR mírně snížilo, a sice na 66 %. Výše dluhu není nijak překvapivá, dramatická a s ohledem na strukturu vlastně ani nebezpečná. Krátkodobý dluh je třeba stále nižší než devizové rezervy ČNB.

Ačkoliv na výši dluhu se toho až tolik nemění, změnou prochází struktura. Zatímco v době okolo konce kurzového závazku zadlužení rychle narůstalo s tím, jak zahraniční investoři navyšovali svoje vklady v tuzemských bankách a nakupovali s vidinou zhodnocení státní dluhopisy, nyní dluh tvoří a ovlivňují především zahraniční úvěry firem. A je to s ohledem na vývoj tuzemských úrokových sazeb vlastně i logické.

Ostatně i bankovní statistiky už více než rok potvrzují preferenci cizoměnových úvěrů před těmi korunovými. A netýká se pouze realitního businessu, ale už i průmyslových firem. Rozdíl úrokových korunových a eurových úroků je proto hlavním důvodem, proč roste i zadlužení tuzemských firem vůči zahraničí.

Zajímavý trend je možné vysledovat i u zahraničního zadlužení vlády, která vzniká především tak, že si nerezident koupí český státní dluhopis. Je zde vidět, jak se investoři snaží využívat rozdílu ve výnosech bondů a přeskupují svá portfolia směrem ke kratším splatnostem, které nesou díky invertované křivce více než ty dlouhé.

Zahraniční dluh ČR reflektuje především rozdílnou úrokovou politiku uplatňovanou v ČR a v eurozóně. Tím, že se v ČR začaly dříve a razantněji zvyšovat úrokové sazby, zvýšil se i zájem o levnější zahraniční financování. Dřívější pozice spíše spekulativního charakteru naproti tomu v posledních letech klesají.