Trochu to kontrastuje se slovy některých členů bankovní rady, kteří v předchozích týdnech hovořili o pozdějším termínu zvyšování sazeb, protože měnovou restrikci za ČNB dělá právě posilující koruna. Poselství guvernéra na tiskové konferenci bylo ovšem jednoznačné. Přesto ke zvyšování sazeb nemusí dojít až tak rychle, jak to na první pohled vypadá. A to hned z několika důvodů. V první řadě sice současná odchylka inflace od prognózy není až tak zásadní (dvě desetiny v posledních dvou měsících), avšak je velmi pravděpodobné, že se už brzy ještě více rozšíří. Současně některé proinflační faktory začínají fungovat opět jako protiinflační. Konkrétně jde především o ceny ropy a dalších komodit spolu s oslabujícím americkým dolarem. Nelze si také nevšimnout, že na české inflaci se ze třetiny podílí vyšší ceny potravin a něco málo přidává i EET, které poměrně brzy z inflace začne mizet. Docela to vypadá, že se inflace už začíná vzdalovat od svého vrcholu a směřuje pod cíl ještě dříve, než předpokládá model ČNB.

Zapomenout nelze ani na pokračující QE ECB. Ta sice svoji poněkud zvláštní rétorikou rozvířila dění na finančních trzích – posunula výnosy dluhopisů evropských zemí citelně vzhůru a nakopla euro k dalším ziskům, než však ECB začne ustupovat od své super expanzivní politiky, uplyne ještě nějaký ten měsíc, kdy bude i koruna citlivě reagovat na zahraniční impulsy. Nakonec už včera slova z ČNB o růstu sazeb dodala české měně motivaci k rychlému návratu k post-exitovým maximům vůči euru a shodou okolností i tříletým maximům vůči dolaru. Příští rozhodování bankovní rady proto nemusí být až tak jednoduché, jak se dnes může zdát, stejně jako všední realita může být oproti modelu centrální banky mnohem zajímavější a dynamičtější.