Žijeme již několik týdnů rok, který mnozí důvodně pokládají za osudový. Pro Českou republiku, pro Evropu i Ameriku. Dost možná pro celý svět. Patřím mezi ty, kdo jsou přesvědčeni, že „sedmnáctý“ přinese události, které zásadně a nadlouho ovlivní životy generací aktuálně obývajících naši planetu. Tedy v případě optimistické verze, že vůbec bude co ovlivňovat.

Věnoval jsem se tomuto tématu ostatně poměrně obsáhle v knize Smrt ve věži (závěrečné části trilogie Smrt ve středu, Smrt v sametu), která vyšla vloni nedlouho před Vánocemi v nakladatelství Daranus (po předvánočním „vysušení“ je už opět na trhu k dispozici). Proč se k tomu tedy znovu vracet hned na počátku roku 2017?

Budíček

V pondělí totiž spatří světlo světa (a pološera některých) knihkupectví moje Reportáž psaná na obrátce. Je to knížka formátem i rozsahem podstatně menší než ta předchozí – skutečně do kapsy. Má to svůj praktický důvod, neboť ji lze mít s sebou vlastně kdekoli. A v případě potřeby občas nahlédnout...

Nejprve však malé vysvětlení k jejímu názvu. Většině spoluobčanů ve věku 40+ asi není třeba vysvětlovat, že odkazuje k jiné „reportáži“, která se po Druhé světové válce stala opravdu celosvětovým bestsellerem.

Pro příslušníky generací mladších, povětšinou záměrně odstřižených od (nejen) naší historie – i té poměrně nedávné – pár slov k autorovi. Novinář Julius Fučík byl za německého nacistického protektorátu (1939 – 1945) v Praze gestapem uvězněn a posléze popraven za odbojovou činnost proti Třetí říši.

Ve vězení však ještě stačil napsat odkaz, „Reportáž psanou na oprátce“, kterou se podařilo jednomu českému bachaři vynést. Končí posledními slovy před popravou: „Lidé, měl jsem vás rád. Bděte!“ Adresáti si to zjevně k srdci moc nevzali a usnuli jako zařezaní. Když se nyní zase zvolna probouzejí, nebylo by od věci si tuto jeho práci přečíst.

Jak daleko je od B k P?

Ale nejsem si jist, není-li ta kniha – pro moji generaci školní povinná četba – dnes už naopak „na indexu“, tedy jinými slovy není-li zakázaná. Fučík byl totiž komunista. A to současní různě přebarvení bolševici – politický a mediální establishment – hlasitě nesnášejí. Svůj původ a inspiraci totiž žárlivě tají. Ale metody zákazů, příkazů a narůstající hrůzy ze svobody slova je prozrazují. Vždy, ve všech dobách, za všech režimů.

Vypůjčil jsem si proto ten slavný titul a o jediné písmenko jej obměnil. P a B jsou neznělé hlásky, které třeba Číňané vůbec nedokážou zvukově odlišit (jako zase my třeba význam tónů v čínštině). Tím méně pak cizinec pochopí rozdíl mezi oPrátkou a oBrátkou. Když jsem se to před pár dny pokoušel vysvětlit jednomu americkému novináři, byla z toho docela komická scénka. Naštěstí mi právě přinesli z tiskárny první výtisky knížky, takže s obrázkem na obálce nakonec (snad) tu slovní hříčku pochopil.

Jenže ono to je ve skutečnosti velmi vážné – a nerozumí tomu stále ani spousta našich spoluobčanů: Jak úzká, krátká a ničivá může být někdy vzdálenost mezi P a B v jediném slově. Že záměna dvou téměř totožných pojmů může v realitě představovat provazochodecké lano upevněné k naději života nad propastí katastrofy.

Něco se stane

Texty a obrázky Reportáže psané na o(bp)rátce jsou prostě každodenní kapesní příručkou pro orientaci v osudovém roce, který nám již naskočil do kalendářů – a nejen do nich. Samozřejmě že ve smyslu „protiproudním“.

Snaží se upozornit, že to, co se kolem nás právě odehrává – a odehrávat v nejbližších dnech a týdnech teprve bude – nespadlo jen tak s nebe. A také, že pravdu a lež, vězení nadiktované umělé reality a realitu skutečnou a pravou, lze ještě poměrně dobře odlišit – ač oficiální média i vládnoucí politici tak intenzivně (a nákladně) usilují o pravý opak.

Svět na konci tohoto roku – nejen podle mé prognózy – bude totálně jiný, než jsme ho v posledních dekádách po pádu Železné opony znali. Jaký? Ponoří se ještě hlouběji do zmatků a chaosu? Havaruje ve Velké válce, která ukončí dějiny naší civilizace? Nebo přece jen vykročí na trajektorii naděje, rozumu a víry v lepší příští?

Odpovědi na tyto osudové otázky se v těchto chvílích právě stávají realitou. A „svět viděný z protiproudu“, jak zní podtitul reportáže-průvodce tuctem měsíců, má ambici usnadnit poutníkovi orientaci v tom hluku a chaosu. Něco se zcela určitě stane – a štěstí přeje připraveným.

Meč proti kulometům

Něco se totiž už také stalo. A není toho málo. Jenže – představují události minulého roku obrat, nebo oprátku? Stále to není zdaleka jasné. Kulometná hnízda mediálních kohort a většina našich politiků – bachařů fešáckého bruselského žaláře národů – se dvacet čtyři hodin denně pokoušejí rozmlžit loňské „zázraky“ k nepravděpodobnosti. Přinutit nás zapomenout. Otupit ještě ostrý meč paměti:

Navzdory totální válečnické propagandě, většina lidí v Evropě nadále netouží v zájmu generálů NATO a zbrojařských koncernů jít bojovat s Ruskem. Odmítají zakroutit krkem svým státům – a položit je na oltář bruselským kněžím Molocha totalitní unifikace. Bez obrany otevřít brány domovů muslimským hordám zvaným eufemisticky „uprchlíci“.

Čarodějové všech zemí, spojte se!

Rovněž Britové potvrdili, že rázným krokem odejdou z „bruselského ráje na zemi“. A americký „kontrarevoluční“ prezident Donald Trump pokračuje ve vysoušení „washingtonských bažin“ ačkoli všechna média (a většina osiřelého obamovského establishmentu Demokratů i Republikánů) proti němu dál vedou historicky nevídanou společnou kampaň jako pravá bolševická guerilla.

Přežije? Zlikvidují ho? O mnohé svědčí i aktuální zpráva na (americkém „Protiproudu“) Breitbartu – jakkoli může mnohým v naší zemi připadat spíše k smíchu (ale není): Američtí černí mágové, čarodějové a čarodějnice, zahájili tento pátek společné černé mše.

Svými kouzly prý chtějí Donalda Trumpa „svázat“. Budou v tom pokračovat každý měsíc (a vyzývají „kolegy a kolegyně“ po celém světě, aby se k nim přidali), dokud prezidenta nezlikvidují. Američtí katolíci již v odpověď uvedli, že se naopak za něj budou modlit, aby černou magii neutralizovali. Můžeme si o tom myslet cokoli, ale o narůstající antitrumpovské hysterii sotva co může vypovědět barvitěji.

Nic není jisté

Také establishment z „bruselských bažin“ je nadále v šoku a hledá příčinu obratu, jenž se mu může stát oprátkou. A našel ji. Nikoli ve své totalitní namyšlenosti a pýše, ale – ve Vladimíru Putinovi, nenáviděném „Trumpovi Východu“.

Jeho „hackeři“, přece zařídili Brexit, prohru kriminálnice Hillary i migrantskou invazi. A nyní se chystá udělat totéž před klíčovými volbami ve Francii, Nizozemí, Itálii – a hlavně v Německu. O České republice ani nemluvě. Tady ostatně má svého „agenta“, prezidenta Miloše Zemana, přímo na místě nejvyšším, na Pražském hradě. A do voleb už také nezbývá ani rok.

Musí to být superman tenhle Putin! Zemi má údajně v rozvalinách v důsledku sankcí, technologicky a vojensky zaostalou – ale přesto jeho propaganda vládne celé západní veřejnosti. Ostatně chystá se ji brzy napadnout také vojensky, proto musela vojska NATO kompletně obklíčit jeho hranice.

Na oprátce

Samozřejmě – sám by to nedokázal. Jeho prodlouženými pažemi jsou různá menší či větší „kremelská hnízda“ – od amerického Breitbartu po český Protiproud. Určitě je financuje, ale protože je to démon, není možné to ani v naší totálně profízlované demokracii odhalit.

Je proto nutno zbytek svobodných médií aktivně zaškrtit. Ekonomickou oprátku již na krku mnozí mají: otevřený zákaz inzerce na „závadových“ internetových webech podle seznamu pornoherce Jandy z Evropských hodnot již začal natvrdo fungovat. Fakticky tak již zbývají pouze příspěvky čtenářů...

Na obrátce

To je tedy zhruba stav, ve kterém se vám dostává do rukou tato moje nová skromná publikace. A v ní především otázka zmíněná úvodem: Jak to celé v tomto klíčovém roce dopadne?

Pokud nechceme jenom věštit z kávové sedliny (pražská kavárna je v tom logicky nedostižná), nesmíme přestat uvažovat v souvislostech. Nenechat si je vyrazit z hlavy. Uplynulý dramatický rok už mnohé napověděl. Pokusme se jej tedy „překlopit“ do toho letošního. Je dost možné, že tato konfrontace nám napoví ještě víc. Právě tuto metodu jsem proto zvolil pro Reportáž psanou na obrátce.

Meč v rukou

Připomenu už jen jedinou věc – kterou ovšem tisíce čtenářů mých předchozích knih dobře znají: Je velmi pravděpodobné, že opět – jako vždycky – se najde nějaká entita „jandovských“ knihkupectví, která budou prodej sabotovat. Nebo si prostě jen objednají málo výtisků.

Pro tento případ odstrašující „palby“ však máte v rukou v rukou známý obranný „meč“, který stále více z vás tak obratně využívá: Stačí zde kliknout na adresu nakladatelství Olympia (nebo na bannery na hlavní straně PP) a Reportáž psanou na obrátce si objednat on-line. Bude dokonce levnější než v knihkupectví (ale pár desetikorun zase spolkne poštovné, takže to popravdě řečeno vyjde zhruba nastejno).

A když už budete v tom klikání: Hned pod článkem je ještě jeden důležitý banner. Pomozte nám v této těžké bojové situaci udržet v chodu Protiproud. Ano, mnozí nás podle svých možností podporují, mnozí i pravidelně – Pán Bůh jim zaplať! – ale smyčka se přece jen svírá stále více. Establishment ví, že nás nemusí jen natvrdo „vypnout“ (jednou to stejně udělá). Zatím ale je přesvědčen, že zákazem inzerce svobodná média prostě uškrtí.

Bojí se nás stále víc. Nás i vás. Nás všech. Právem.

Tuší, co my víme: Bude to ještě bolet, ale zvítězíme.

Vyšlo na protiproud.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele