Je středa 9/11. Donald Trump je prezidentem Spojených států. Je to tak trochu opak 11/9 (jak mě upozornila dcera Erika) – což je "slavné" datum teroristického útoku na Ameriku a celý západní svět (z rukou mocných v USA). Je to totiž svým způsobem stejný šok. Alespoň pro establishment na obou stranách Atlantiku, který byl 11. zářím 2001 nastolen či upevněn.

Především však jde o další triumf voličské kontrarevoluce, která již dlouho bublá a stává se realitou na obou kontinentech: Rakouské prezidentské volby (za pár dnů se budou po volebních podvodech establishmentu opakovat a velkou šanci v nich má "kontrarevolucionář" Norbert Hofer), pak Brexit – a nyní spojenými kavárnami západního světa nenáviděný, aktuálně nejvyšší Trumf lidového odporu proti všem obludám totality v maskách současných mocenských elit – Donald Trump.

Ani patos, ani triumfalismus

My, kteří jsme si byli jisti, že zvítězí (jako autor těchto řádků od prvního okamžiku, kdy se objevil na politické scéně), musíme přijmout toto neslýchané přelomové vítězství lidí nad obludami Nového světového řádu stejně civilně a střízlivě jako nový prezident Spojených států ve svém prvním projevu, když své vítězství oznámil: Bez patosu a triumfalismu.

Svět se tímto okamžikem nezměnil v bezpečné místo. Naopak se dokonce stal možná (na čas) ještě více nebezpečný, než byl včera. Clintonová sice prohru "uznala" (co by také mohla dělat při tak šíleném rozdílu), ale patrně zase dostala zápal plic, takže nemohla vystoupit na veřejnosti. Jenže všechny síly, které ji do boje vyslaly, financovaly, tlačily – prostě celý ten totalitní systém, který reprezentuje, se na rozdíl od ní nehroutí. Budou se teď naopak ještě více (a rychleji) pokoušet urvat, co se dá, než Trump složí prezidentskou přísahu.

Že by ho do té doby rovnou odstřelily – a do křesla by nastoupil "systémový" viceprezident Pence, kterého si Trump vyvolil, aby zmírnil tlak republikánského establishmentu – není úplně vyloučené. Ale nový prezident samozřejmě ví, že je "mužem určeným k likvidaci" a již dal najevo (nejméně jeden pokus o atentát již eliminoval), že se tomu umí docela účinně bránit. Jenže je tu něco, nač zatím nebude mít vliv. Temné proudy, které vytvořily Clintonovou, se možná nyní pokusí co nejrychleji vyvolat ostrou mezinárodní krizi – kterou bude "řešit" ještě "nobelista míru" – černoch v Bílém domě.

Do doby Trumpovy inaugurace budeme tedy patrně prožívat ještě hodně úzkostí. A ostatně také po ní, protože tohle nebyl "sportovní fér boj" – a kdo zvítězí, bude prostě vítěz. "Oni" (korporace, vojenský průmysl, finančníci atd.) se hned tak nevzdají. V nejlepším případě se pokusí přeskupit síly a donutit nového prezidenta jednat v jejich zájmu jaksi "z druhé strany". Ustojí to "kontrarevolucionář" Trump?

Herci, novináři, agentury, politologové

Washingtonská Kavárna, spolu s Wall street, jsou aktuální hlavní "lůzři" tohoto plebiscitu o prodloužení života naší civilizace. Nejen v zámoří, také v Evropě – nás nevyjímaje. Teď jsou všichni v šoku, ale brzy jim otrne. Změní možná trochu tón, pokusí se o "lidskou tvář" – ale o to budou nebezpečnější.

Nezapomínejme: Pokud soudruzi z Bruselu a Berlína po Brexitu otevřeně vzkázali půl miliardě lidí na kontinentě, že takovou chybu (aby je nechali rozhodovat o jejich osudech) již nepřipustí – teď to bude platit dvojnásob. Ostatně ti v Německu se již neudrželi a označili Trumpův triumf rovnou za "černý den". Je to logické – a vlastně nečekaně upřímné: Zákon o zachování temné energie. Když obyčejným lidem svitne záblesk naděje, establishment (který žije na odvrácené straně našich životů) to vnímá jako soumrak. Kéž by měl pravdu.

Nemá smysl ani ironicky komentovat "nasazení" všech hvězd šoubyznysu, prolhaných agentur na výzkum veřejného mínění a dosud nevídaného otevřeného spojení všech médií – proti "bílému muži" (ne proti Trumpovi). Nemějme rovněž nejmenší pochybnosti, že také "majitelé voleb" a jejich nástrojů (Soros a spol.) se pokusili udělat největší volební podvod v historii USA. Jenže Trump byl zvolen tak obrovskou většinou (podvody a manipulace během hlasování mu podle nezávislých odhadů ubraly nějakých pět až sedm procent hlasů), že více se s tím prostě dělat nedalo.

Měli by si naši soudruzi herci, novináři, průzkumníci veřejného mínění, politologové – prostě celá ta kavárenská "elita" vzít z této "katastrofy" nějaké pounačení? Měli. Ale nevezmou. Je to v nich jednak jako v koze (přesvědčení o nadřazenosti a nekonečné moci), jednak nic jiného neumějí. Bartoškové a Dykové budou dál vyhlašovat proti prezidentu Zemanovi "týdny neklidu" – přestože jsme právě prožili dvanáct hodin, které otřásly světem.

Válka pokračuje

Vítězství Donalda Trumpa je ale toliko jedna vyhraná bitva – i když zatím nejvýznamnější – ve společné touze nás obyčejných lidí zachovat si životy, domovy – a svobodu. Proti tomu všemu vedou válku ONI – politicky korektní slušňáci-otrokáři z Washingtonu, Bruselu, Berlína – i z Prahy.

Na hodnocení a skutečné vážné analýzy toho, co se v noci z osmého na devátý listopad 2016 stalo, bude teprve čas. Jedno je ale nepochybné: NĚCO SE DOOPRAVDY STALO. A už to nepůjde odestát. Vlije to kromě jiného další energii všem "kontrarevolucionářům" v Evropě.

Mimochodem: máme mimořádnou kliku, že jako jedni z mála hlav států se odvážili vyslovit v nedávných dnech a týdnech podporu Donaldu Trumpovi (a on si to bude pamatovat) hned dva naši prezidenti: Václav Klaus a Miloš Zeman. Nemysleme si, že to od nich byl malý "politický náklad". Naopak. Byla to bezmezná odvaha. Zvláště proto, že oba v Trumpovo vítězství příliš nevěřili. A věděli (a vědí), čeho by byla schopná "vítězná" americká ambasáda v Praze. Ale pozor, nic neskončilo. Válka pokračuje.

Bílý muž a žena ještě žijí

Asi nejdůležitější zprávou však přece jen je, že bílí heterosexuální (normální) muži a ženy ještě žijí. Trumpa volili všichni "zdola": Muži (opovržlivě od kavárny v ČT slyšíme, že ti s "nižším vzděláním"), ženy (které údajně urážel), ale i hispánci a černoši (co již mají občanství a své etnické bratry tam nechtějí) – a ostatně i mladí všech ras a přesvědčení.

Sekundární dobrou zprávou je, že homosexuálů určitě není víc než čtyři procenta (jejich lobby se snaží vsugerovat opak), stejně jako sufražetek a dalších "privilegovaných menšin" – to by jinak dnes slavila Clintonovic famílie – i s "nadacemi".

Pokud bychom si tedy naopak MY, kteří jsme spolu s obyčejnými Američany dnes zvítězili, měli vzít nějaké ponaučení, pak je právě toto: Žijeme a nemusíme se nechat zlikvidovat. Systém si stále ještě musí hrát na demokracii. Takže, i když jakkoli podvádí, vytváří nerovné podmínky v soutěži (Trump měl na kampaň o půl miliardy dolarů méně než Kavárna), lže, mystifikuje a vytváří "gheta" údajných (protimigrantských) xenofobů, fašistů a "nenávistníků", nemá šanci, když je síla proti dostatečně velká.

Uvidíme, jak si povedou za pár dní Rakušané. Uvidíme, jak si povedou za pár měsíců Francouzi. Uvidíme, jak si povedou za pár měsíců Němci.

Uvidíme, jak si povedeme za necelý rok my.

Bude to hodně záležet také na tom, jak si od počátku (dočká-li se inaugurace) povede čtyřicátý pátý prezident Spojených států amerických.

Pokud tak, jak doufáme, pak lze po několika desetiletích možná – bez iluzí, ale s jistou nadějí – opět tiše (ale raději nenápadně, všichni jsme sledováni) špitnout:

Bůh žehnej Spojeným státům.

Vyšlo na protiproud.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.