Profesor Budil: “Iniciativu převzala globální síť vlivných osob spjatých například se setkáními v Davosu. Pocházejí z finančních, korporátních, mediálních, neziskových, akademických či uměleckých kruhů. Existuje mezi nimi hierarchie, jednotný životní styl a jazyk, rivalita a intriky. Sjednocuje je pohrdání neprivilegovanými vrstvami, v nichž mají hodně pomahačů těšících se z iluze, že mezi globální aristokracii, kterou výstižně popsal Petr Hampl v Prolomení hradeb, proniknou.

Jsem nicméně přesvědčen, že jde o historicky pomíjivý fenomén. Nová aristokracie postrádá dostatečnou kognitivní sílu a skutečné vzdělání, není schopna reagovat a účinně řešit reálné problémy a je zajatcem svého vlastního velmi omezeného vidění světa. Stará aristokracie podporovala vědy a umění, budovala pozoruhodná díla a byla ochotna umírat na bojišti. Nic není současné aristokracii vzdálenější. Při střetu s tradičními revolučními silami minulosti by neobstála ani několik dní. V zásadě čeká na svého Maximiliena Robespierra.”

Naprosto souhlasím. Sociální vrstva, která je schopna vygenerovat “osobnosti” typu Bidena, Fialy či Pekarové, a které je dokáže aspoň na chvíli brát vážně, taková sociální vrstva je určena k rychlému zániku. Jenže se nabízí příliš mnoho otázek. Kdo je může vystřídat? Chybí opoziční osobnosti, ale chybí i prostředí, ze kterého by opoziční osobnosti mohly vyrůst. Kde vzít nového Roberspierra nebo nového Lenina? Chybí inteligentní, sebevědomá a schopná sociální vrstva připravená novou aristokracii nahradit – vrstva inženýrů, obchodníků nebo třeba organizovaných kvalifikovaných dělníků. Chybí oligarcha schopný a ochotný takovou akci podpořit finančně. Nebo to tu je a my to jenom nevidíme?

(zdroj: petrhampl.com)