Když jsem před více než rokem zahájil pravidelné přednášky nad knihou Prolomení hradeb, začalo na ně přicházet mnoho vyloženě zoufalých lidí. Osobně na tom nejsou špatně, ale drtí je, když musí bezmocně přihlížet, jak je jejich země likvidována. Trpí, když vidí, jak mocenské a finanční elity postupně ničí všechny oblasti života a směřují k nahrazení současných obyvatel jiným etnikem, což povede k islamizaci země. Co s tím můžeme dělat? Jak můžeme nastavený proces zastavit? Takovou otázku jsem dostával znovu a znovu.

Moje odpověď byla pokaždé stejná. Buďte trpěliví a čekejte, až protistrana udělá chybu. Zatím se na onen okamžik pečlivě připravujte. Obávám se, že mnozí odcházeli zklamáni, protože by nejraději hned zahájili revoluci. Jenže chyba přišla. Stalo se tak mnohem rychleji, než jsem já sám čekal.

Stačilo jen zabavit juniora náhradní činností…

Všichni už věděli, že SPD nemá dost síly, aby prosadila systémovou změnu, a že takovou sílu v dohledné době nezíská. Tušilo se, že v českém prostředí je velmi nepravděpodobné, aby řádově silnější subjekt vznikl bez otce a syna Klausových, bez jejich kontaktů, zkušeností a dalších zdrojů. Z hlediska politických odpůrců či konkurentů by tedy bylo logické udělat všechno pro to, aby klausovská strana nevznikla. Stačilo zabavit padesátníka juniora nějakou náhradní činností, pěstovat s ním slušné vztahy a být vděční za každý rok, kdy se bude věnovat víc rodině a sportu než politice. Místo toho jej neuvěřitelně hloupě zahnali do situace, kdy nemá jinou možnost než založit antielitářskou stranu. Nejspíš jde o největší chybu od roku 1992, kdy havlisté sestavili Občanské hnutí a šli s ním do voleb proti ODS.

Co je kořenem takové hlouposti? Jedná se o stejný mechanismus destrukce, jaký jsem popsal v již zmíněné knize Prolomení hradeb. Neziskovkáři, redaktoři a aktivisté soupeří, kdo bude radikálnější. Každý z nich totiž potřebuje upoutat pozornost a vytvořit si tak lepší pozici v boji o granty a dotace. Když jeden vymyslí třetí pohlaví, další musí přijít se čtvrtým. Když jeden prosazuje změny pohlaví pro šestnáctileté, druhý musí přijít s dvanáctiletými. Když jeden mluví o „provinění bělochů,“ jiný musí vymyslet rovnou „bílou genocidu.“ Je to soupeření, které nikdy nekončí. Pokaždé je zapotřebí být radikálnější než všichni ostatní. A proti nim stojí politici a ředitelé, jejichž základním povahovým rysem je zbabělost. Kdyby to nebyli zbabělí intrikáni, nevyšplhali by až nahoru. Mechanismus výběru těch nejhorších funguje spolehlivě. Proto se předsedové stran ani předsedové správních rad neodváží aktivistům čelit. Nikdy nenajdou dost odvahy, aby je poslali do háje.

Spiklenecké řídicí centrum?

Na základě výše popsaných mechanismů vzniká kombinace, která vytváří až děsivě destruktivní směs. Jednou vede k zničení národních ekonomik. Podruhé „zařídí“ zaplavení země nájezdníky. Potřetí požaduje cenzuru pohádkových knížek. Vše funguje s tak hrůzostrašnou efektivitou, že někteří začínají mít pocit, že za vším stojí nějaké řídicí centrum. Nikde ale není. Nacházíme jen hloupost a zbabělost. Naštěstí pro evropskou civilizaci vede stejný mechanismus také k sebezničení elit.

V případě Klausů jsme vše viděli v přímém přenosu. Různí Šafrové, Fendrychové a jejich ještě bezvýznamnější nohsledi pokřikovali tak dlouho na Klause, až tím k smrti vyděsili Petra Fialu. V celém vedení ODS se pak nenašel nikdo, kdo by se osmělil zahájit racionální diskusi. Teď se utěšují, že vzniká strana potížistů, která nezíská víc než deset procent hlasů. Opět budou zklamáni. Po více než dvaceti letech vstupuje totiž do tuzemské arény strana s tisíci lidových aktivistů. Podobně jako v případě dvojice Bannon a Trump, která je změnila v USA, to zcela mění zavedená pravidla hry. Ti nejvychytralejší lepšolidé ostatně už řeší, jak se do nového projektu vetřít.

A přitom stačilo jen velmi málo, a nic z toho se nemuselo stát. Junior si mohl užívat okolí Pece pod Sněžkou a kavárna mohla v klidu čekat, až se Babišovo impérium sesype. Nový projekt ještě samozřejmě může pohřbít nějaká hloupá chyba. Je však ovšem pravděpodobnější, že hloupé chyby se budou vršit na opačné straně.

Petr Hampl